Nový výzkum odhalil, co vyhubilo tetrapody a spustilo vzestup dinosaurů
Nový výzkum odhalil, že se jednalo o událost, po které došlo k hromadnému vyhynutí mnoha druhů tehdy dominantních tetrapodů a následně dala příležitost dinosaurům.
Nejznámější masové vyhynutí ale nastalo na konci období křídy, před 66 miliony let. Tehdy vymřeli dinosauři, pterosauři, mořští plazi a amoniti. Tato událost ale byla způsobena primárně dopadem obřího asteroidu, který zatemnil sluneční svit a způsobil tmu a mráz, což vedlo k následným poruchám oceánů a atmosféry.
Masivní erupce nikdo nečekal
Geologové a paleontologové se shodují na seznamu pěti významných událostí, z nichž masové vyhynutí dinosaurů na konci křídy bylo tou poslední. Tento nový objev dosud neznámého masového vyhynutí je tedy neočekávaný.
A přesto se zdá, že tato událost, nazývaná Karnská fluviální epizoda (CPE), zabila tolik druhů jako obří asteroid. Ekosystémy na souši i na moři se zásadně změnily, jak se planeta oteplovala a vysušovala.
Na souši to vyvolalo hluboké změny u rostlin a býložravů. Na druhé straně s vyhynutím populace dominantních tetrapodů živících se rostlinami dostali šanci dinosauři.
Dinosauři vznikli asi o 15 milionů let dříve a tato nová studie ukazuje, že v důsledku CPE se během následujících 10 milionů až 15 milionů let rychle rozšířili a stali se dominantními druhy v suchozemských ekosystémech. CPE tak vlastně spustil "věk dinosaurů“, který trval dalších 165 milionů let.
Ale nejen dinosauři díky masivním erupcím dostali zelenou. Mnoho moderních skupin tetrapodů, jako jsou želvy, ještěrky, krokodýli a savci, pocházejí z této nově objevené události.
Po stopách fatálních erupcí
Tato událost, tedy masivní erupce, není vědcům úplně neznámá. Předpokládalo se však, že vše bylo omezeno pouze na Evropu. Nejprve geologové v Německu, Švýcarsku a Itálii objevili velký obrat mezi mořskými faunami asi před 232 miliony let, který se nazývá událost Rheingraben.
V roce 1986 vědci došli k závěru, že událost znamenala celosvětový obrat pro populace tetrapodů a amonitů. Ale pořád si vědci nebyli jistí, zda jde o stejné erupce.
Kousky skládačky začaly do sebe zapadat, když si geolog Jacopo dal Corso všiml shody v načasování CPE s vrcholem erupcí čedičů Wrangellia. To je termín, kterým geologové nazývají úzkou tektonickou deskou, která je připojena k západnímu pobřeží severoamerického kontinentu, severně od Vancouveru a Seattlu.
A konečně v přehledu důkazů z hornin ve věku triasu byl zjištěn podpis CPE v Evropě, v Jižní Americe, Severní Americe, Austrálii a Asii. To znamená, že dopady erupcí byly globální.
Masivní erupce Wrangellia vypouštěly do atmosféry oxid uhličitý, metan a vodní páru, což vedlo ke globálnímu oteplování a celosvětovému nárůstu srážek. S oteplováním před 233 miliony let bylo spojeno až pět pulzů erupcí. Erupce vedly ke kyselému dešti, když se vulkanické plyny smísily s dešťovou vodou, aby Zemi zasypaly zředěnou kyselinou.
Prudké oteplování vyhnalo rostliny a zvířata z tropů a kyselý déšť zabil rostliny na souši, zatímco okyselování oceánů zaútočilo na všechny mořské organismy. Když erupce ustaly, teploty zůstaly vysoké, zatímco ustávaly tropické srážky. To způsobilo následné vysušení Země, na které se začalo dařit dinosaurům.
CPE rovněž znamenal začátek moderních korálových útesů, stejně jako mnoha moderních skupin planktonu, což naznačuje hluboké změny v chemii oceánů. Tato hluboká změna v základních chemických cyklech v oceánech znamenala počátek moderních mořských ekosystémů. Dále čtěte: Tato interaktivní mapa ukazuje, kde se nacházel váš domov na Zemi před 750 miliony let.
