Mořští mikrobi zachytávají uhlík do „pavučin”, zjistili vědci
Studie byla publikována v odborném časopise Nature Communications. Popisuje nově objeveného mikroba Prorocentrum cf. balticum, který patří k relativně málo popsané heterogenní skupině organismů zahrnující všechny eukaryotní organismy, kterým se říká protisté.
Přestože jsou tyto převážně jednobuněčné organismy v oceánech běžné, věda jejich úlohu pro tamní ekosystémy zcela nechápe.
Nově popsaný mikrob patří ke skupině mixotrofních organismů. Může tedy fotosyntetizovat jako rostlina a živit se jinými organismy jako živočich.
Michaela Larssonová, hlavní autorka studie a mořská bioložka z University of Technology Sydney (UTS) tyto mikroby srovnává s masožravými rostlinami.
„Většina suchozemských rostlin k růstu využívá živiny z půdy, ale například mucholapka podivná získává další živiny chytáním a konzumací hmyzu,” řekla vědkyně.
„Podobně mořští mikrobi, kteří provádějí fotosyntézu a jsou známí jako fytoplankton, k růstu využívají živiny rozpuštěné ve vodě. Náš studijní mikrob je však mixotrofní, tudíž je také pro získání živin schopen požírat jiné mikroby,” dodává Larssonová.
Tato strategie podle mořské bioložky pomáhá mikrobům přežít v nehostinných částech oceánu s nedostatkem živin, kde se fytoplanktonu nedaří. P. cf. balticum však vědce překvapil jinou schopností.
Podvodní pavučiny zachytávají uhlík
Tým z UTC si všiml, že tito mikrobi využívají fotosyntézu k vybudování jakési 3D struktury z uhlíku a hlenu výzkumníky nazvanou jako „mukosféra”.
Mukosféra údajně připomíná pavučinu. Uvězní jiné lapené mikroby, kteří jsou následně zkonzumováni. Struktura podle vědců emituje chemikálie lákající kořist.
Poté, co tato podmořská pavučina splní účel, se potápí ke dnu a zachytává uhlík. Vědci tedy objevili nový druh mikroba, který je součástí oceánského cyklu pro absorpci uhlíku.
Tyto struktury se tvoří i v prostředí s nedostatkem živin. Lze očekávat, že se změnou klimatu jich bude přibývat, domnívají se vědci.
Výzkumný tým chce dále zjistit, jak dlouho trvá klesání mukosfér a zda se na mořském dně rozkládají na bakterie. V tom případě by se naopak uvolňoval další uhlík.
Struktury ale mohou sloužit jako inspirace pro metody zachytávání uhlíku a jsou nadějí pro boj proti globálnímu oteplování.
Zdroj: Nature Communications.
