Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Naproti tomu, když globální teploty klesají, což se děje během ledových dob, hladiny moří postupně klesají, protože obsah vody ustupuje z oceánů a opět zmrzne v obrovských vnitrozemských ledových štítech. Tento epický probíhající ledový cyklus, tedy přechody z ledovců do interglaciálu, se odehrává od nepaměti. Ale je tu problém.

Chybí led

Vědci sledující tyto cykly již roky a došli k závěru, že je tu velké množství chybějícího ledu. Jde o záhadný rozpor mezi velmi nízkými hladinami moří zhruba před 20 000 lety a objemem ledu uloženým v ledovcích.

Kde je tedy problém? Během vrcholu poslední doby ledové, tedy posledního glaciálního maxima (LGM), které skončilo přibližně před 20 000 lety, se předpokládá, že hladina moře byla asi o 130 metrů nižší než dnes, na základě důkazů starodávného korálového sedimentu.

Ale modelování odhalilo, že objem ledu v ledovcích v tomto okamžiku nebyl dost velký na to, aby vysvětlil tak nízkou hladinu moří. Kde je tedy ten chybějící led?

Nesprávná hypotéza

V nové studii vedené geofyzikem Evanem Gowanem z institutu Alfreda Wegenera v Německu se zdá, že vědci na to přišli. S novou rekonstrukcí nazvanou PaleoMIST 1.0 byli vědci schopni modelovat vývoj globálních ledových štítů daleko do minulosti. "Vypadá to, že jsme našli nový způsob, jak rekonstruovat minulost zpátky až o 80 000 let,“ říká Gowan.

Výsledky modelu naznačují, že anomálie v našich datech není případem chybějícího ledu, ale spíše mylnými závěry o tom, jak nízká hladina moře během LGM skutečně byla.

Podle modelu fyziky ledu PaleoMIST 1.0 hladina moře neklesla o více než 116 metrů pod místo, kde se dnes prohánějí mořské vlny, přičemž objem ledu se pohyboval někde kolem 42,2 × 106 km3.

Podle týmu byla po celá desetiletí hypotéza o chybějícím ledu nesprávná hned podle několika faktorů. Za prvé prozkoumané korálové sedimenty na některých místech Země neodpovídají průměrným globálním hladinám moří.

Dalším problémem je dlouhodobě zavedená, ale zdánlivě chybná metoda používaná k odhadu hmotností ledovců i cyklů poměrů izotopů kyslíku, což podle všeho způsobuje nesrovnalosti při sladění výšky hladiny moře a hmotností ledovců přinejmenším od LGM. "Model izotopů se už roky používá k určování objemu ledu v ledovcích až mnoho milionů let zpět,“ říká geofyzik Paolo Stocchi z Nizozemského královského institutu pro výzkum moře. "Naše práce nyní vyvolává pochybnosti o spolehlivosti této metody.“

Zatímco se zdá, že ledová záhada je vyřešena, není tomu tak. Naopak odhalení mnohých nesrovnalostí vyvolává nové otázky. S jistotou se ale dá říci, že Země ve své historii prošla několika cykly oteplování a tání ledovců a následného ochlazení a vzniku nových ledových masivů. Dále čtěte: Tajemný fenomén způsobuje, že Atlantský oceán se každým rokem zvětšuje.