Největší indiánské město Severní Ameriky bylo při příjezdu Kolumba prázdné. Obyvatelé záhadně zmizeli a vědci dodnes nevědí, proč
Zhruba v letech 700 až 1700 se po jihovýchodní části Severní Ameriky rozkládala mississippská mohylová kultura. Jejím centrem bylo město Cahokia, největší předkolumbijské osídlení v této části světa, které se rozprostíralo v dnešním státě Illinois poblíž města St. Louis při údolní nivě řeky Mississippi. Po osídlení zbylo zhruba 100 pohřebních či obřadních mohyl. Největší z nich je Monsk Mound o výšce 30 metrů a rozloze přes pět hektarů.
Metropole byla vyprázdněna ještě před vlnou evropských plenitelů v 13. století. A právě v okolí těchto mohyl probíhají pátrání po osudu zdejších obyvatel. Mohla je vyhnat válka, politické spory, klimatické změny a ekologické katastrofy, například záplavy kvůli odlesňování. A právě na tuto opakující se teorii se archeologové zaměřili. Hypotéza byla navržena v roce 1993. Říká, že odlesňování v okolí vedlo k erozi půdy, která způsobovala stále častější a nepředvídatelnější povodně kvůli stoupající hladině blízké řeky a jezera Horseshoe Lake. Vědecké hlasy však upozorňují na to, že k tomu neexistují žádné důkazy. A to potvrzuje i práce nová.
Záplavy obyvatele nevyhnaly
Podle výsledků studie publikované v časopise Geoarchaeology v oblasti k záplavám nedocházelo. Vyloučila to analýza sedimentových jader shromážděných v okolí mohyl. Od rozkvětu města v 10. století až do 19. století a doby průmyslového rozvoje zůstala zdejší půda stabilní.
Odlesňování nelze prokázat. Je jasné, že místní domorodci káceli stromy ve velkém. Důkazy nasvědčují tomu, že využívali těžké dřevo. Jak ale uvedla Caitlin Rankinová, archeoložka na Washingtonské univerzitě, která se výzkumu účastnila, indiáni užité dřevo mohli recyklovat.
Ještě než zaklepal Kolumbus
Analýza lidských výkalů v oblasti z minulého roku poukázala na rychlé znovuosídlení Cahokia. Nějaký čas poté, co mořeplavec Kryštof Kolumbus vyplul po oceánské modři a na přelomu 15. a 16. století objevil nový svět s prázdným městem, zde opět začalo být rušno.
Během populačního růstu, který dosáhl nového maxima do roku 1650, ovšem ostatní domorodé komunity na kontinentu, ale také v Kanadě a Karibiku, řídly v důsledku válčení a nemocí šířených kolonisty. Obyvatelé města mohli být daleko od pobřeží po určitý čas před vnějším světem chráněni. Nikoliv však trvale, což by odpovídalo dynamice osídlení. Dlouho po příchodu Evropanů v roce 1700 zdejší populace opět řídla.
Cahokia je nalezištěm opředeným mýtem zmizelých indiánů. Město se ale nikdy definitivně zhroutit nemuselo. Regionální vylidnění a přesídlení není totéž co kulturní vyhynutí. Proč však před příchodem Kolumba zůstalo městem duchů, je stále záhadou. Ať už ji řídily války, politické nepokoje, změna klimatu (například sucho) či jiné ekologické katastrofy, obyvatelé Cahokia nepřízni odolávali déle, než jsme si mysleli. Psali jsme také: Na planině Nazca se vyhřívá obrovská kočka. Je to nejstarší místní geoglyf.
