NASA nyní používá to, co už vymyslela velmi dávno. Lidské základny na Měsíci plánovala ještě dříve, než se tam dostal první člověk
To, co bylo tajemstvím po opravdu dlouhá desetiletí, nyní bylo vyzrazeno. NASA totiž plánovala postavit měsíční základny už dávno předtím, než se na Měsíc vůbec Neil Armstrong dostal. To bylo v červenci roku 1969, a přesto už v té době nejen Spojené státy zcela vážně uvažovaly o tom, že na Měsíci vystaví základny.
A nebyly rozhodně samotné v těchto úvahách, protože stejné choutky měl samozřejmě i Sovětský svaz. A co víc, například USA se plány na měsíční základny zabývaly dokonce už od roku 1958. Kromě toho, že chtěly dokázat, že na to technologicky mají, měly i další důvody.
Armády tehdy v takových plánech na kolonizaci Měsíce hrály velkou roli. Hned po svém založení v roce 1958 se NASA pustila do projektování měsíčních základen. Zabývala se mimo jiné nápadem letectva, které přišlo s projektem LUMAN. Cílem projektu bylo dostat vojenské astronauty na Měsíc do roku 1964. První krok se jmenoval Man In Space Soonest neboli MISS. Cílem bylo dostat lidi do vesmíru co nejdříve a rozhodně dříve, než to udělají Sověti. Druhou fází projektu byla implementace LURECu, tedy Lunar Reconnaissance. A pak by už logicky přišly lety s posádkou na Měsíc a zpět, a to všechno do roku 1964.
Pak tu byl také armádní projekt Horizon. Byla to vlastně taková studie proveditelnosti lunární vojenské základny z roku 1959. Na tomto projektu pracoval i nechvalně známý německý inženýr Werner von Braun, kterého Spojené státy po druhé světové válce využívaly pro vývoj svých raketových projektů. I projekt Horizon se nakonec nenaplnil, ale částečně se přeměnil do projektu Apollo a rovněž díky němu vznikl Saturn V, tedy nosná vícestupňová raketa.
Některé tehdejší projekty pro dobývání Měsíce byly ale skutečně bizarní. Letectvo mimo jiné přišlo s nápadem odpálit na Měsíci jadernou bombu, ale naštěstí se tak nestalo. Místo toho se přešlo k plánům na vybudování trvalých základen. Navrhli takové obytné moduly, které by byly postaveny pod měsíčním povrchem. Byla by to vlastně taková podzemní města, jejichž obyvatelé by tak byli chráněni před radiací i meteority. A už tehdy se dokonce vědci zabývali vývojem technologií, díky kterým by si lidé v těchto základnách z místních zdrojů vyráběli vodu či kyslík.
A proč je to celé tak zajímavé? Nyní je totiž jasné, že NASA měla plány a některé technologie pro trvalé osídlení Měsíce už opravdu velmi dávno. A proto je dnes také jasné, že některé z těchto tehdejších nápadů jsou součástí plánů na budoucí měsíční základny.
A nejde jen o budoucí měsíční mise. To, co se v NASA vymyslelo v šedesátých letech pro osídlení Měsíce, bylo také mnohdy použito při současném průzkumu Marsu. Jinými slovy to znamená, že už tehdy tu byly technologie, o kterých veřejnost neměla ani tušení a jež jsou z nějakého důvodu využívány až nyní. A to je dost možná i část odpovědi na otázku, jak je možné, že technologie v posledních letech postupují dopředu takovým tempem.
Nebo jste si také všimli, že to, co jste před několika lety, nebo dokonce desetiletími, viděli v nějakém sci-fi filmu, je najednou skutečností? I to souvisí s tím, že už v šedesátých letech minulého století měli inženýři nejen nápady, ale také technologie, se kterými je veřejnost seznamována postupně. A díky nim se tehdejší plány na osídlení Měsíce začnou skutečně už zanedlouho naplňovat.
Autorský článek, další zdroj: Universe Today
