Vědci objevili ve vesmíru alkohol. Přispívá k formování hvězd
O přítomnosti propanolu ve vesmíru už vědci nějakou dobu věděli. Našli už jeho první formu - tzv. normální propanol. Jenomže teď objevili ještě druhou formu, kterou je izopropanol, o které dosud neměli vůbec tušení. Obě formy tohoto alkoholu stojí za formováním vesmírných těles.
Obě molekuly tohoto alkoholu vědci našli ve známé obrovské hvězdotvorné oblasti Sagittarius B2, která se nachází blízko středu Mléčné dráhy, kde rovněž leží i obrovská černá díra známá jako Sagittarius A.
Za tímto úspěchem stojí především obří dalekohled ALMA, který začal před deseti lety pracovat na observatoři v Chile. Díky němu totiž mohou vědci pozorovat a detekovat to, co jim dosud bylo zkryto, a proto také mohli objevit i onu druhou molekulu propanolu.
"Čím větší molekula, tím více spektrálních čar na různých frekvencích produkuje," popsal fyzik Holger Müller z univerzity v německém Kolíně nad Rýnem. "Ve zdroji, jako je Sagittarius B2, existuje tolik molekul, které přispívají k pozorovanému záření, že se jejich spektra překrývají a je obtížné rozdělit jejich otisky prstů a identifikovat je jednotlivě."
Posledním objevem ale práce vědců zdaleka nekončí. Chtějí objevit další molekuly, aby jednou mohli skutečně přesně popsat, jak hvězdy vznikají. Kromě propanolu už díky dalekohledu ALMA objevili i molekuly iso-propylkyanidu, N-methylformamidu a také močoviny. Sami ale přiznávají, že Sagittarius B2 ukrývá ještě celou řadu molekul, které se vědcům ještě nepodařilo identifikovat.
Sagittarius B2 je totiž obrovským zdrojem, ve kterém mohou vědci najít důležité organické molekuly. Jde v podstatě o obrovský oblak prachu a plynu, který je plný různých molekul. Právě v jádru tohoto oblaku se nachází místo, kde se tvoří hvězdy a to je také důvod, proč má tato oblast asi 10milionkrát větší svítivost než samotné Slunce.
V Sagittariu B2 už vědci v minulosti našli celou sadu různých molekul, včetně těch alkoholových jako je etanol, vinylalkohol a metanol. Dále byly v oblaku již objeveny molekuly esteru, ethylformiátu, butyronitrilu a dalších alkylkyanidů.
V tomto vesmírném oblaku to funguje zhruba následovně. V oblaku se totiž nacházejí také studená prachová zrna, které mají křemíkové jádro, jež je obklopené pláštěm z vodního ledu a různých sloučenin uhlíku. Povrchy těchto zrn pak umožňují chemické reakce nahromaděním molekul, které následně interagují se sousedními sloučeninami. Výsledné sloučeniny, které tímto procesem vzniknou, se pak odpaří a spojí se s molekulárními mraky. Pak přijde na řadu gravitace, která k sobě přitáhne jednotlivé molekulární mraky, a pomalu se tak začne rodit hvězda.
Autorský článek, další zdroj: Astronomy and Astrophysics
