Zachrání umělé maso z laboratoře naši planetu před oteplováním?
O živočišné výrobě a s ní spojené vyšší ekologické zátěži se již ví. Nabízí se však otázka, zda by velkoprodukce umělého masa byla vůbec ekologicky výhodnější. Podívejte se, proč jíst či nejíst umělé maso z laboratoře.
Jaká je ekologická zátěž chovu hovězího dobytka?
Studie, která byla zveřejněna v časopise Americké akademie věd PNAS, se pokusila vyčíslit ekologické důsledky obliby červeného masa na globální klima. Ukázalo se, že celková ekologická stopa chovu hovězího dobytka je mimořádně vysoká, neboť stojí za 60 % celkové ekologické zátěže veškeré živočišné výroby.
Pro chov hovězího dobytka je například potřeba 28x více půdy a 11x více vody než pro chov drůbeže, 160x více půdy než na stejnou energetickou hodnotu brambor, rýže či obilí je pak potřeba na jednu kalorii hovězího masa. Na stejnou dávku rostlinných potravin pak dobytek vyprodukuje 11x víc skleníkových plynů. Vědci z Oxford Martin School zjistili, že metan produkovaný skotem není zase tak velkým problémem, jak se zdálo. Metan je totiž sice silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, ale v atmosféře vydrží metan pouze po 12 let.
Proč chtít umělé maso?
Umělé maso bylo plánováno již řadu let, ale až v dnešní době je možné ho ochutnat. Například umělé maso od Memphis Meats by mohlo být na trhu do dvou let a za rozumnou cenu. Maso ze specializovaných buněk ale dnes pěstuje i více firem. Například firma Future Meat Technologies či třeba Just (vyrábějící foie gras) nebo Finless Foods (specializující se na rybí maso). Podle odhadů amerických vědců by masová spotřeba „masa“ z laboratoře mohla být reálnou budoucností lidstva a za 20 let by dokonce mohla tvořit až 40 % spotřeby masa.
Výhody masa z laboratoře
Nejdříve se podívejme na výhody umělého masa z laboratoře. Vyvíjí se hlavně z důvodu potenciálního snížení živočišné produkce. Vědci sdělili, že z jednoho odebraného vzorku by teoreticky mělo být možné vyprodukovat až 10 tun finálního masa. Prý už má maso i obstojnou chuť. Navíc celá výroba umělého masa probíhá bez nutnosti porážet živá zvířata v přírodě, neboť metoda laboratorní produkce v podstatě spočívá v odebrání malé části kmenové tkáně velkému množství zvířat a následovné kultivaci růstu buněk mimo jejich těla.
Dalším pozitivem je, že by umělé maso nahradilo více živočišných druhů. Jaká všechna zvířata by maso z laboratoře nahradilo? Možné by bylo vypěstovat nejen umělé hovězí, ale i kuřecí, kachní či rybí maso, také však exotické živočišné druhy, jako je třeba hroch, žirafa či žralok.
Nevýhody umělého masa
Zatím je cena laboratorního masa celkem vysoká, ale mohla by se prý drasticky snížit, pokud by se vyrábělo ve velkém. Kultivace masa by s sebou prý mohla nést i určitá zdravotní rizika, ta by se však ukázala až v okamžiku masové výroby.
Ale zásadní nevýhodu velkovýroby umělého masa odhalila studie zveřejněná ve Frontiers in Sustainable Food Systems. Zjistila totiž překvapivý fakt, a to, že absolutní nahrazení živočišné produkce kultivovaným masem by v dlouhodobém měřítku mohlo být pro přírodu škodlivější, tedy způsobilo by více emisí, než samotná živočišná výroba. Tedy za předpokladu, že nebudou ve větší míře využívány uhlíkově čistější zdroje energie než doposud. A proč tomu tak je? Velká produkce umělého masa by totiž měla vyšší spotřebu elektřiny. Pokud by však došlo na vyšší míru nízkoemisní energetiky, byla by předpověď optimističtější.
Zůstává tedy otázkou, která výroba je nakonec ekologičtější. Dále čtěte: Kde se vzal takzvaný typický zápach starých lidí? Výsledky studie jsou překvapivé.
