Průměrná délka života člověka roste. Vědci ale přicházejí se zjištěním, které bude pro mnohé velkým zklamáním
Bohužel ale nic z toho není možné. "Bez ohledu na to, kolik vitaminů přijímáme, jak zdravé je naše životní prostředí nebo jak cvičíme, stejně stárneme a nakonec zemřeme,“ říká statistik Fernando Colchero z univerzity v jižním Dánsku.
Každý živočišný druh má své tempo stárnutí
V nové mezinárodní studii Colchera vědecký tým zjistil, že rychlost stárnutí je u jednotlivých druhů relativně pevná, i když druhy mohou vymyslet způsoby, jak maximalizovat celkové přežití, což vede k tomu, že někteří jedinci budou v průměru žít déle.
Vezměme si například lidi. I když se maximální lidská délka života od poloviny 19. století každoročně stabilně zvyšuje přibližně o tři měsíce, nemusí to nutně znamenat, že jsme skutečně objevili způsob, jak zpomalit biologické stárnutí nebo překonat to, co by mohlo být pevně stanovenou hranicí lidské dlouhověkosti.
Alternativní pohled, kterým je hypotéza nazývaná "invariantní rychlosti stárnutí“, teoreticky předpokládá, že rychlost stárnutí u druhu je pevná, což naznačuje, že navýšení v délce života nevykazují důkazy o pomalejších procesech stárnutí, ale naopak odrážejí nižší úmrtnost u mladých jedinců.
"U historických populací byla průměrná délka života nízká, protože mnoho lidí zemřelo mladých,“ říká demograf José Manuel Aburto z Oxfordské univerzity. "Ale jak lékařská, sociální a environmentální zlepšení pokračovala, prodloužila se průměrná délka života. Stále více lidí nyní bude žít mnohem déle. Trajektorie smrti ve stáří se však nezměnila.“
Naděje na elixír neexistuje
Ve studii se tým zabýval vztahem mezi průměrnou délkou života (průměrný věk, kdy jednotlivci umírají) a rovností délky života (která měří koncentraci úmrtí v různých věkových kategoriích). Vysoká rovnost délky života znamená, že se většina lidí dožije stáří, zatímco nízká délka života by znamenala, že lidé zemřou v rozmezí produktivního věku.
Tyto vzory úmrtnosti byly porovnány napříč různorodým souborem lidských populací spolu s údaji od 30 populací subhumánních primátů včetně opic, paviánů, goril a šimpanzů. Analýza nakonec ukázala, že ve všech skupinách existuje stejný obecný model úmrtnosti, což naznačuje, že rozdíly v délce života a rovnosti délky života jsou primárně způsobeny věkovými variacemi, ve kterých umírají mladí členové populace.
"Život býval v minulých stoletích pro člověka tak riskantní, že umírali mladí, zatímco nyní předcházíme většině předčasných úmrtí,“ píší vědci.
Výzkum jinak naznačuje, že zlepšení prostředí, například přístup k moderní medicíně a správná výživa, se pravděpodobně neprojeví v pomalejších procesech stárnutí, které by mohly vést k dramatickému prodloužení životnosti. Aby byl vynalezen vytoužený elixír, musela by podle vědců významně pokročit medicína a překonat biologická omezení, která jsou daná evolucí. Dále čtěte: Vědci hledali odpověď na otázku, co určuje výšku člověka. Jenom DNA to není.
Zdroj info:
University of Oxford
neurosciencenews.com
www.sciencealert.com
