Einsteinův mozek byl po jeho smrti vyjmut z jeho těla a rozkouskován na 240 malých kusů. Některé části jsou dodnes záhadně nezvěstné
Einstein zemřel ve věku 76 let a jeho tělo bylo jeho přání zpopelněno a popel rozptýlen na neznámém místě. Přesto patolog z Princetonské nemocnice Thomas Stoltz Harvey vyňal Einsteinův mozek z jeho těla, rozřezal ho na 240 kousků a většinu z nich si ponechal na dobu dlouhých čtyřiceti let. Nakonec bylo 170 z těchto kousků Einsteinova mozku vráceno do University Medical Center of Princeton, kde jsou podle BBC pod zámkem. Dalších 46 kusů je vystaveno v Mütterově muzeu lékařské historie ve Filadelfii. A ty zbylé záhadně chybí a nikdo neví, kde jsou.
Ale proč k tomu všemu vůbec došlo? Podle Harveyho vykazoval Einsteinův mozek známky fyzické výjimečnosti a Harvey se domníval, že následný vědecký výzkum odhalí, proč byl Einstein takový génius.
Harvey proto některé bloky vědcova mozku nechal rozřezat na 12 sad po 200 ultratenkých plátcích tkáně. Samozřejmě, že k tomu neměl souhlas Einsteinovy rodiny. Mozkové řezy pak rozdělil na laboratorní sklíčka a rozdal je dodnes neznámému počtu vědců, kteří kousky Einsteinova mozku měli zkoumat a odhalit, jak je možné, že byl tak geniální. Některé vzorky byly rozdány v Americe, jiné v Kanadě a některé měl dokonce sám Harvey doma ve sklenicích a v krabici je vozil ve svém autě.
Nakonec sklenice s Einsteinovým mozkem skončily u Harveyho na polici, kde je tento patolog schovával až do roku 1998, kdy je odevzdal University Medical Center v Princetonu. Tedy celých 43 let poté, co Einsteinův mozek prakticky ukradl. Harvey buď konal na něčí popud nebo měl prostě jen velké tušení. Je totiž pravdou, že od roku 1985 bylo publikováno několik prací vědců, kteří studovali kousky Einsteinova mozku a skutečně našli jisté odlišnosti od mozků běžných lidí.
Byly nalezeny především drobné rozdíly ve struktuře Einsteinova mozku, včetně zvláštní rýhy v Einsteinově čelním laloku, což je část mozku, spojená s pracovní pamětí a plánováním. Dále také byly nalezeny větší koncentrace neuronů v určitých oblastech, což Einsteinovi dost možná umožňovalo rychlejší zpracování informací.
Ale kde je zbytek géniova mozku? A co se v něm dalo skutečně najít? Slouží dnes nějakému experimentu? To jsou otázky, na které skutečně nikdo nezná odpověď. Faktem nicméně zůstává, že Albert Einstein je největším géniem, jaký snad kdy žil, a dodnes se věda řídí jeho závěry, učiněnými před mnoha desítkami let.
Einstein je například známý pro rozvoj teorie relativity, ale také významně přispěl k rozvoji teorie kvantové mechaniky. Relativita a kvantová mechanika jsou dnes dvěma pilíři moderní fyziky. V roce 1921 obdržel Einstein Nobelovu cenu za fyziku za zásluhy o teoretickou fyziky a zejména za objev zákona o fotoelektrickém jevu, což byl klíčový krok ve vývoji kvantové teorie.
Už v roce 1905 Einstein publikoval čtyři průlomové práce. Ty načrtly teorii fotoelektrického jevu, vysvětlily Brownův pohyb, zavedly speciální teorii relativity a prokázaly ekvivalenci hmoty a energie. Einstein se domníval, že zákony klasické mechaniky již nelze uvést do souladu se zákony elektromagnetického pole, což ho vedlo k rozvoji jeho speciální teorie relativity. Teorii pak rozšířil na gravitační pole a v roce 1916 publikoval článek o obecné teorii relativity, v němž představil svou teorii gravitace. Hned v následujícím roce použil obecnou teorii relativity k modelování struktury vesmíru. A dál se zabýval problémy statistické mechaniky a kvantové teorie, což vedlo k jeho vysvětlením teorie částic a pohybu molekul. Zkoumal také tepelné vlastnosti světla a kvantovou teorii záření, která položila základ fotonové teorie světla.
Autorský článek, další zdroj: Live Science
