Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Perfektně zachovalá lebka, která byla nalezena v Kazachstánu, zcela vyvrátila dřívější předpoklady ohledně období, ve kterém tento bájný tvor vyhynul. Datovací metoda totiž dokazuje, že lebka je stará pouze 29 tisíc let.

Skutečný jednorožec se podobou velice liší od těch, kteří se vyskytují v pohádkách. Jednalo se o obrovského chlupatého a svalnatého tvora, který připomínal svou velikostí spíše nosorožce. Na rozdíl od nosorožce mu ale dlouhý roh vyrůstal přímo na čele.

Podle proporcí lebky a nalezených kostí byl sibiřský jednorožec dva metry vysoký, na délku měřil až 4,5 metru a vážil okolo 4 tun. Svou velikostí měl tedy mnohem blíže k pravěkým mamutům než k ladným koňům. Navzdory mohutnému vzrůstu byl jednorožec býložravec.

Nalezená lebka, která je v nebývale zachovalém stavu, byla nalezena v Pavlodarské oblasti Kazachstánu. Vědci z Tomské státní univerzity určili její stáří pomocí radiokarbonového datování.

Na základě velikosti a stavu lebky vědci určili, že se jednalo o velice starého samce. Přesný důvod jeho úmrtí určit nedokáží, ale je možné že zemřel přirozenou smrtí, což je v přírodě poměrně vzácné.

Otázkou pro vědce stále zůstává, jak to, že tento jednorožec v dané oblasti přežíval tak dlouhou dobu. Ve všech ostatních oblastech totiž vědci našli pozůstatky, které naznačovaly, že tvor vymřel před 350 tisíci lety.

S největší pravděpodobností existovalo na jihu západní Sibiře jakési refugium, kde tento jednorožec dokázal přežít mnohem déle, ačkoliv v ostatních oblastech již dávno vyhynul. Podle vědců je také možné, že se přirozenou cestou jednoduše přesídlil více na jih, a ostatní oblasti, kde dříve přebýval, opustil.

Refugium je termín označující oblast, která je útočištěm pro různé reliktní rostlinné a živočišné druhy v krajině, které byly v historii mnohem více rozšířeny v okolí.

Vědecký tým doufá, že nález jim pomůže lépe porozumět tomu, jaké faktory životního prostředí hrají roli v zániku druhů, neboť se zdá, že někteří tvorové mohli existovat daleko déle, než jaké jsou předpoklady.

Znalost toho, jak dlouho takový druh přežíval a co ho nakonec zničilo, by nám umožnilo lépe se rozhodovat v zájmu naší vlastní rasy.

V oblasti střední a východní Asie se v poslední době uskutečnilo několik velkých objevů. Jako například stovky vajec pterosaura, které jsou naprostým unikátem.