Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Nedávno identifikovaná lokalita Corall Bluffs v americkém Coloradu má velký potenciál pro vysvětlení průběhu událostí po dopadu planetky Chicxulub na území Severní Ameriky. A to zejména v případě fosilií tehdejších savců, kterých bylo na tomto místě získáno velké množství. Nejstarší jsou datovány do doby krátce před touto událostí a nejmladší pak zhruba do doby 1 milionu let po dopadu, což umožňuje studovat proměny v početnosti, druhové rozmanitosti a výskytu jednotlivých druhů právě přes tuto kritickou hranici.

Sedm tisíc pohlednic z pravěku

Fosilie malých savců jsou v Corall Bluffs nejen velmi početné (představují nejméně 16 druhů), ale také výborně zachovalé. To umožňuje učinit si vůbec poprvé lepší představu o tom, jak významně tato katastrofa s mimozemským pozadím zasáhla do existence savčí populace před 66 miliony let. Objeveno zde bylo asi sedm tisíc fosilií, kromě savčích se jedná také o zkameněliny krokodýlů, želv a rostlin. Dřívější výzkum doložil, že savci rozhodně nebyli ušetřeni drastických důsledků dopadu planetky v nynějším Mexickém zálivu, naopak byli také významně zasaženi.

Devět z deseti savců vyhynulo

Podle studie z roku 2016 možná přes 90 % tehdejších severoamerických savčích druhů v geologicky nepatrné době zcela vyhynulo! I když se může jednat o mírně nadsazená čísla, je nepochybné, že savci nebyli žádnými „korunovanými“ vítězi, kteří na rozdíl od neptačích dinosaurů přežili jaksi bez větších potíží. To ostatně dokládá i nový výzkum, který má ale k dispozici podstatně přesnější paleontologická data. Ačkoliv někteří paleontologové varují před zobecňováním výsledků z jediné lokality pro celý svět, svoji váhu tento výzkum nepochybně má. Co se tedy podařilo zjistit?

S moderní výbavou do dávnověku

Aby měli co nejpřesnější výsledky, použili autoři vědecké studie nejmodernější metody radiometrického datování a paleomagnetického výzkumu (měření magnetické polarity hornin), stejně jako fotogrammetrických měření pomocí dronů. Díky tomu dosáhli vysoké přesnosti v datování jednotlivých vrstev hornin a fosilií a mohli vytvořit scénář dění zhruba do milionu let od dopadu planetky. Jak se dalo očekávat, v nejstarších horninách, které se ukládaly řádově do několika desítek tisíc let po dopadu, byli savci velmi malí (nevážili víc než zhruba půl kilogramu) a jejich populace řídké.

50 kilo až po 700 tisíciletích

Kupodivu se ale z katastrofy relativně rychle vzpamatovali a dosud zdevastovaný, post-apokalyptický svět začali asi po 60 až 80 tisíciletích poměrně rychle osídlovat. Nejpozději 100 000 let po události už někteří savci dosahovali velikosti kočky domácí (do 6 kg), do 300 000 let už ale velikosti bobra (přes 20 kg). 700 tisíciletí po události už se vyskytoval přinejmenším jeden druh pravěkého savce (Ectoconus ditrigonus z řádu Condylarthra), jehož hmotnost se blížila 50 kilogramům. To je velký rozdíl oproti předchozím představám, že první velcí savci (zhruba o velikosti dospělého člověka) se objevili nejdříve až nějakých 5 milionů let po události K-Pg.

Napodobí člověk dopad planetky?

Nový výzkum tak každopádně podporuje předchozí představu, že savčí populace byly katastrofou silně zasaženy a množství tehdejších vývojových linií zcela vyhynulo. Pozitivnější objev spočívá ve vyšší rychlosti obnovy této zkázy, protože dřívější předpoklady počítaly s návratem k původní diverzitě řádově až s asi desetkrát delší prodlevou. Trochu smutným dovětkem je, že tato zjištění by mohla mít svůj význam i pro budoucí ekologické výzkumy v současném světě, dle všeho podléhajícím další vlně (člověkem způsobeného) rozsáhlého vymírání. Další článek s podobnou tematikou naleznete také tady a například i tady.