Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Ze savců jde například o bizony, berany, žirafy, kočky, koaly, kosatky, delfíny, mývaly, opice nebo slony. Z ptáků mohou být homosexuálně orientovaní například tučňáci, racci, sovy, albatrosi, husy, pštrosové emu, labutě černé. Dokonce jsou případy i u hmyzu.

Důvody homosexuality

Biologové zjistili, že se homosexuální chování vyskytuje nejvíce u druhů, které jsou přemnožené, příroda se tak může bránit proti nekontrolovatelnému množení. Dále je to u těch druhů, u kterých jedno pohlaví převažuje nad druhým. Hodně těchto zvířat můžeme nalézt v zoologických zahradách, kde hraje velkou roli tzv. efekt uvěznění (jde o náhražkové situace, kdy zvířata nemají možnost pářit se s příslušníkem opačného pohlaví).  Další výzkumy ale ukázaly, že se některé homosexuální dvojice tvoří i kvůli výhodnější pozici oproti ostatním ve společenství (tzv. evoluční výhoda). A některá zvířata pouhým omylem, kdy jedinci nerozeznají rozdíl mezi samičkou a samcem.

Od kdy je toto chování pozorováno u zvířat

Homosexuální chování u zvířat popsal již více než před 2 300 lety Aristoteles, který jej zpozoroval u hyen. Již z konce 18. století byly ojediněle doloženy genitální aktivity mezi zvířaty stejného pohlaví. Až ke konci 20. století proběhly podrobnější výzkumy. Výsledky novějších výzkumů shrnul v knize Biological Exuberance (Biologická nevázanost, 1999) kanadský biolog Bruce Bagemihl. Podle něj byl sexuální styk mezi jedinci téhož pohlaví zjištěn u 471 živočišných druhů, nejvíce u savců (167) a ptáků (132), překvapivě hodně také u bezobratlých (125).

Jak to mají ptáci?

Nejvíce homosexuálů je prý mezi tučňáky

Nejvíce „gayů“ v království zvířat najdeme mezi tučňáky. Vědci tvrdí, že každý desátý tučňák Humboldtův má tendenci hledat si partnera mezi stejným pohlavím. U tučňáků je tedy homosexualita docela běžná věc, jak konstatuje již v roce 1995 zoolog Konrad Lorenz, který mapoval sexuální chování 1 500 živočišných druhů. Právě 450 z nich dle jeho bádání provozuje stejnopohlavní styk, námluvy, vykazuje také stejnopohlavní emociální vazby, partnerství a ničím neobvyklým dle Lorenze není ani výchova potomstva zvířecími partnery stejného pohlaví. Někteří vědci (Janet Mannová a další) takové chování označují za evoluční výhodu, protože zmírňuje vnitrodruhovou agresi v době rozmnožování, při výchově mláďat nebo v jiných citlivých situacích.

Racci, plameňáci a labutě

Homosexualita je běžná i mezi ostatními ptáky. U některých druhů ptáků se vytvářejí stabilní páry z jedinců téhož pohlaví. Asi 85 % populace západních racků je tvořena samičími dvojicemi. Samice se sice spáří se samcem, ale pak ho opustí a o mláďata se stará s jinou samicí. Až čtvrtina labutí černých žije také v homosexuálních párech. Zde se naopak samčí páry labutí černých spáří se samicemi jen, aby udělali potomky a pak se k sobě pár zase vrací. U plameňáků zase často dochází k tomu, že dva samci pečují o vejce „darované“ samicí a následně o potomky. Někdy je homosexualita vyloženou předností. U plameňáků homosexuální pár dvou samců obsadí mnohem větší teritorium, než by to svedli klasičtí heterosexuálové.

Husy divoké

V hejnech hus divokých se vytvářejí stejnopohlavní páry, i když je dostatek volných partnerů opačného pohlaví. Někteří zoologové uvádějí, že až 30 % těchto husích partnerství je stejnopohlavních. Podle Lorenze je pak i v tomto případě homosexualita pro housery výhodná. Houseří dvojice totiž mají větší šanci dobýt si významnější pozici v husím společenství, tím zvyšují svoji šanci na oplodnění většího počtu samiček.

Neuvěřitelné albatrosí samičky vychovávající mladé

U jedné kolonie albatrosů se dokonce přišlo na to, že celá třetí generace žijící v této kolonii je lesbická. Samičky žijí v párech klidně celý život a vypomáhají si úplně stejně, jako kdyby žily v páru se samcem. Lesbické albatrosky vychovávaly mladé. Vědci byli mnohokrát svědky albatrosího páření mezi samcem a samicí. Po aktu spolu pářící pár nezůstal, jak je to zvykem, ale každý odletěl jinam. Albatrosí samička přiletěla ke své partnerce, nakladla vajíčka a společně se staraly o mladé. 

Savci

Bizoni, tchoři, sloni, berani, žirafy, lvi a koaly

Bylo doloženo homosexuální chování například mezi samci i samicemi amerického bizona, tchoře či slona. Celou škálu homosexuálního chování od dvoření až po kompletní anální styk známe například od bizonů. Detailní studie homosexuality beranů ukazuje, že zhruba 8 procent beranů je na kluky. V případě žiraf pak mezi stejnopohlavními dvojicemi drtivě převažují samci, kteří tvoří 9 z 10 párů stejného pohlaví. U lvů je pak zaznamenáno cca 8 % pozorovaných „páření“ výhradně mezi samci. Samičky koal zase byly přistiženy, jak jedna druhou objímá a tlačí na kmen stromu tak, až její vzdychání prozrazovalo vzrušení. Vzorce homosexuálního chování pak byly zaznamenány i mezi psy.  

Šimpanzi Bonobo

Šimpanzi Bonobo pro změnu utváří ryze matriarchální společenství, i proto se mezi samicemi v 60 % případů vyskytují také homosexuální vztahy. Šimpanzi bonobo povznesli sex na umění sociální komunikace. Kromě mnoha dalších divokých věcí je o nich známo i to, že vyložení heterosexuální samci bonobové vlastně vůbec nemají šanci se rozmnožit. Bez homosexuálního sexu nezískají v tlupě tolik potřebné spojence, které by jinak využili k postupu na společenském žebříčku.

Delfíni

Výsledky Lorenzova výzkumu potvrdila v roce 2005 další rozsáhlá studie dr. Nathana Baileyho, která dokonce shrnula, že homosexuální chování lze pozorovat napříč všemi živočišnými druhy. Ačkoliv podoba tohoto chování se s ohledem na jednotlivé živočišné druhy různila. Většinově se dle Baileyho jedná o výhodný evoluční mechanismus. Např. delfíni tak využívají stejnopohlavní sex k utváření samčích aliancí.

A jak je to u hmyzu?

Octomilky, potemníci, zrnokazi

Octomilky a hmyz obecně pak homosexuální sex provozuje z úplně prostého důvodu – jedinci totiž nejsou schopni mezi pohlavími rozlišovat. Jde tedy o omyl, kdy se samec prostě pokouší spářit s co nejvíce partnerkami a někdy se „splete“. Jiný zajímavý příklad hmyzí homosexuality najdeme u brouků tzv. zrnokazů, u kterých existuje homosexuální pohlavní styk samice se samicí. Samice kopulují s jinými samicemi ze zatím neznámých důvodů – samozřejmě se nemohou rozmnožit. Jednou z možných příčin je to, že rozmnožovací orgán samců tohoto druhu má trny a může samici při páření nejen poranit, ale i zabít.

U jistých druhů brouků, například u potemníka hnědého, má homosexuální chování většinou evoluční význam. Samci se páří s jinými samci až v 50 % případů. Když se samec spáří s jiným samcem, pomůže to k rozmnožení řad tohoto hmyzu. Semeno, které silnější samec vpraví do toho slabšího, se může při dalším páření dostat do samice. Ta šance sice není příliš velká (pouhých 7 %), ale ve větším případě takových znásilnění pravděpodobnost stoupá natolik, že už to může hrát roli. O tomto podivuhodném chování informovala Sara Lewisová, evoluční bioložka z Tufts University v Bostonu.

Pokroková odvážná výstava v Norsku

V norském Natural History Museum, které je součástí University of Oslo, se od září 2006 do srpna 2007 konala výstava „Proti přírodě?“. Pozoruhodná výstava v norském muzeu poprvé přehledně představovala fenomén homosexuality v živočišné říši. Byla vůbec první svého druhu v historii a vzbudila obdiv, ale i vlnu kritiky. Součástí výstavy byly fotografie a exponáty párů celkem 51 zvířecích druhů známých pro homosexualitu. Byl to jen malý výsek dosud známých čísel.

Snímky dokumentovaly homosexuální chování rozličných druhů zvířat. Výstava mimo jiné poukazovala na skutečnost, že u zvířat v případě homosexuality nejde jen o chvilkové úlety, ale v mnoha případech jde i o dlouhodobé a někdy až celoživotní homosexuální vztahy. Většina výstavy byla založena na pracích Bruce Bagemihla a Joan Roughgardenové. Na výstavě bylo možné zhlédnout například fotografie dvou kopulujících žirafích samců, pár labutích samic pečující o hnízdo nebo dva velrybí samce, kteří si vzájemně třou své pohlavní orgány. (Dále čtěte: Vědci varují: Unikátní schopnost oceánů udržet naši planetu obyvatelnou, je v ohrožení).