Vnitřní zemské jádro naší Země mění směr. Tady na povrchu o tom přitom nemáme nejmenší tušení
Skutečnost je taková, že vnitřní zemské jádro zásadně zpomaluje, až se úplně zastaví a pak nabere opačný směr své rotace. „Ukazujeme překvapivá pozorování, která naznačují, že vnitřní jádro v posledním desetiletí téměř zastavilo svou rotaci a může zažít obrat zpět v multidekadální oscilaci s dalším bodem obratu na počátku 70. let tohoto století,“ píší ve své práci geofyzikové Yi Yang a Xiaodong Song z Peking University.
O tom, že se vnitřní jádro Země otáčí ve vztahu k plášti nad ním, víme jen několik krátkých desetiletí, protože to v roce 1996 potvrdil Song a jeho kolega seismolog Paul Richards z Kolumbijské univerzity. Do té doby jsme žili všeobecně přijímanou představou, že vnitřní jádro Země rotuje odděleně od zbytku planety. A od chvíle, kdy geologové objevili pravdu, se snaží zjistit, jak rychle, nebo jak pomalu a jakým směrem se vlastně vnitřní jádro tedy otáčí.
Jenomže zjistit přesně, co se děje 5,1 kilometru pod zemských povrchem, není nijak jednoduché. Nejprve si proto vědci mysleli, že vnitřní jádro udělá každých 400 let plnou otáčku. Pak ale přišli na to, že se otáčí mnohem pomaleji a trvá zhruba 1000 let a víc, než se plně otočí. O rychlosti této rotace a zda se mění, se dodnes diskutuje.
Proto se Song se svým týmem vrátil ke stejné metodě, kterou on a Richards použili k závěru, že vnitřní jádro se otáčí. V roce 1996 tito dva vědci sledovali údaje o seismických vlnách z opakovaných zemětřesení nazývaných dublety, které procházely vnitřním jádrem z jižního Atlantiku na Aljašku v letech 1967 až 1995. Kdyby se vnitřní jádro nehýbalo, rázové vlny by musely projít stejnou trasou. Ale Song a Richards ukázali, že seismické vlny byly od 60. do 90. let minulého století o zlomek sekundy rychlejší a rychlejší.
Ve své nové práci vědci prověřili stejná data a porovnali je s novějšími vzory téměř identických seismických vln, což jim ukázalo, že se vnitřní jádro zpomalilo až prakticky zastavilo, a mohlo by tedy brzy dojít k obratu. Jinými slovy, vnitřní zemské jádro, tedy ona železná koule, se chystá rotovat na druhou stranu jako součást sedmi desetiletí oscilace.
Právě ona sedm dekád trvající oscilace se navíc shoduje s dalšími periodickými změnami pozorovatelnými vědci na zemském povrchu, například v délce dne a magnetickém poli, přičemž obě mají periodicitu šest až sedm desetiletí. Zdá se, že desítky let dlouhé vzorce pozorování klimatu, globální průměrné teploty a vzestupu hladiny moří, se také podivně shodují.
Protože se předpokládá, že vnitřní jádro Země je dynamicky propojeno s vnějšími vrstvami, a je tedy vázáno na vnější jádro elektromagnetickou vazbou a je také vázáno k plášti gravitačními silami, nová studie by také mohla pomoci pochopit, jak procesy hluboko uvnitř naší planety ovlivňují její povrch. Jinými slovy, zhruba sedmdesátiletý cyklus rotace vnitřního zemského jádra by postupně mohla vysvětlit některé cykly, které pozorujeme zde, na zemském povrchu.
Autorský článek, další zdroj: Nature Geoscience
