Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

První zmínky pocházejí už ze sedmnáctého století, ač se fenomén samovolného vznícení objevil až o dvě století později spolu s románem slavného autora Charlese Dickense. S tím přišly velké pře, zda Dickens staví na něčem, co vlastně neexistuje, nebo je podobný scénář skutečně možný. V historii se ale skutečně mnohokrát objevili lidé, kteří uhořeli, aniž by oheň poznamenal cokoliv v jejich okolí.

Protože se lidské tělo skládá převážně z vody a jeho jedinými vysoce hořlavými materiály jsou tuková tkáň a plynný metan, možnost, že samovznícení je skutečným jevem, se zdá být vzdálená. Mnoho vědců tuto teorii o vzniku ohně na lidském těle odmítá a tvrdí, že v podezřelých případech je skutečným viníkem nezjištěný zdroj plamene, jako je zápalka nebo cigareta. Zesnulé oběti byly nalezeny blízko zdroje ohně a ty, které ne, se mohly vznítit omylem, když kouřily nebo se snažily zapálit plamen.

K jedné ze záhad došlo pozdě v noci na Štědrý den roku 1885 v malém zemědělském městečku Seneca, ve státě Illinois. Vzplanula zde žena jménem Matilda Rooneyová. Když se to stalo, byla sama ve své kuchyni. Oheň rychle spálil celé její tělo kromě nohou. Incident si vyžádal i život jejího manžela Patricka, kterého našli udušeného výpary v jiné místnosti domu.

Tragédie zaskočila vyšetřovatele. Nebyl důvod podezírat někoho ze založení požáru. Rooneyovi ten večer odpočívali a popíjeli whisky. Farmář, který s nimi strávil několik hodin, si ničeho neobvyklého nevšiml. Kromě toho nebyl nalezen žádný zdroj, který by mohl způsobit požár. Přesto byly plameny natolik silné a intenzivní, aby změnily Matildu Rooneyovou na popel a několik úlomků kostí, do zbytku místnosti se však nerozšířily. To jediné, co shořelo, bylo její tělo. Zdálo se, že oheň začal v jejím těle a zůstal uzavřený v něm. Tahle událost znepokojovala všechny, kdo se o ní doslechli.

Spontánní lidské vzplanutí je záhadou. Herman Melville i Nikolay Gogol jej použili k zabití postav ve svých románech První plavba a Mrtvé duše. Nejznámějším případem v beletrii ale zůstává Charles Dickens. Špinavý obchodník pan Krook skončí jako hromada popela na podlaze a mastný povlak kolem. V předmluvě ke knižnímu vydání poté, co román již vyšel v sériové podobě, obhajoval autor své použití samovznícení proti obvinění z nevěrohodnosti a citoval několik slavných případů, jež byly posouzeny lékaři, že něco takového je skutečně možné.

Několik případů, kdy lidé popsali samovznícení, se objevilo i ve 20. a 21. století. Dohromady je zaznamenáno několik stovek možných obětí tohoto jevu. Přestože vědecká podpora samovolného vznícení člověka byla slabší, než uváděl Dickens, šlo o široce diskutovaný fenomén. Veřejnost vnímala nečekané vznícení jako skutečnou hrozbu. Noviny zveřejňovaly příběhy o podobných případech. Oběťmi byli často alkoholici s nadváhou a více žen než mužů, takže panoval všeobecný názor, že jde o jakousi odplatu za zhýralý životní styl, a tělo nasycené alkoholem coby hořlavou látkou budilo dojem, že snadno vzplane.

Země a Příroda

Svět hoří. Klimatické změny jsou tak zásadní, že by se o nich mělo podrobně vyučovat ve škole

Lidské tělo musí dosáhnout teploty zhruba 3000 stupňů, aby lehlo popelem. Pokud by samovznícení nebylo skutečnou příčinou, zdá se nemožné, že by nábytek neshořel také. Spekuluje se o tom, jestli za samovznícení nemůže statická elektřina nebo nahromadění acetonu v těle důsledkem specifického životního stylu v podobě přijímání velkého množství alkoholu, cukrů a další takové stravy. Stejně tak může být ale vysvětlením i to, že opilci, kterých se tyto případy nejčastěji týkají, mohou vzplanout při nepozornosti třeba od cigarety a ve svém stavu již nejsou schopni oheň uhasit.

U podobných obětí obvykle shoří zejména trup a končetiny mohou zůstat, což je samo o sobě zvláštní a nasvědčuje, že jev samovznícení je skutečný. Existují dokonce lidé, již přežili vznícení a vyprávějí o tom, jak začali hořet z ničeho nic. Vědci se stále neshodli na tom, kde je pravda, ač větší procento z nich se přiklání k tomu, že nic jako samovznícení nemůže existovat.

Rozšířená je ovšem také myšlenka, že oheň se zažehne, když se metan produkovaný střevními bakteriemi nahromadí ve střevech a je zapálen enzymy. Bylo také diskutováno, že oheň začne kvůli statické elektřině nahromaděné uvnitř těla nebo z vnější geomagnetické síly. Larry Arnold, který se považuje za odborníka, tvrdil, že tento jev je dílem nové subatomární částice zvané pyroton, která podle něj interaguje s buňkami a vytváří drobné exploze. Od roku 2018 však neexistují žádné vědecké důkazy, že tato částice zaviní explozi člověka.

Žádné z vědeckých vysvětlení toho, jak by tělo samovolně vzplanulo, však neobstálo při zkoumání. Neosvědčilo se dokonce ani viktoriánské vysvětlení, že alkohol způsobil, že tělo je hořlavé, protože koncentrace alkoholu i u těch nejvíce opilých lidí je příliš nízká a že by byl nutný vnější zdroj vznícení.

Ve 20. století si forenzní vědci všimli efektu knotu. To znamená, že oděv může nasáknout rozpuštěný tuk, působí pak stejně jako knot ve svíčce a vytváří podmínky pro to, aby tělo doutnalo po delší dobu. Experimenty ukázaly, že tento efekt může vyvolat mnoho neobvyklých charakteristik spojených se spontánním lidským vzplanutím, jako je úplné nebo téměř úplné spálení těla a absence požáru v okolí oběti. Pravděpodobným vysvětlením pro podezřelé případy spontánního vznícení člověka je tedy to, že existuje vnější zdroj vznícení – zápalka, cigareta, elektrická jiskra – který spustí efekt knotu, ale důkaz o tom je zničen ohněm.

Autorský článek. Další zdroje: Britannica.com