Vědci dokázali přeměnit plasty na diamanty. Stačil rentgenový laser
Vědcům na to stačil rentgenový laser. Jeho pomocí vzali nejběžnější plast, který známe jako PET, to je ten, ze kterého se vyrábějí plastové lahve. A pomocí intenzivního tepla a tlaku jej přeměnili na diamanty, jaké běžně prší na vzdálených planetách Uran či Neptun.
Tyto "diamantové" planety nejsou připomínány náhodou. Opravdu na nich běžně prší diamanty, které tam vznikají tak, že vodík a uhlík jsou vystaveni extrémním tlakům. A pak prostě prší z atmosféry na povrch těchto planet.
A přesně o to samé se pokusili vědci tady na Zemi. Vědci už to zkusili před pěti lety, když vypálili nejvýkonnější rentgenový laser na světě na vzorky uhlovodíkových materiálů. Ty se okamžitě zahřály na teplotu až 6 000 stupňů Celsia a vznikly silné rázové vlny o tlaku několika milionů atmosfér, které vytvořily drobné nanodiamanty. Jenomže to nebylo úplně ono. Zkoušeli totiž uhlíkové materiály například polystyren, a i když nakonec maličké diamanty vyrobili, nebylo to zkrátka přesně tak jako na Uranu či Neptunu.
Proto vědci hledali materiál, ve kterém je přítomen také kyslík a nakonec se rozhodli pro PET plast. V tomto na Zemi nejčastějším odpadu je totiž v požadované rovnováze obsažen jak uhlík, tak kyslík a také vodík.
"Účinek kyslíku měl urychlit štěpení uhlíku a vodíku a tím podpořit tvorbu nanodiamantů,“ napsal ve své práci autor studie Dominik Kraus. "Znamenalo to, že se atomy uhlíku mohou snadněji spojovat a vytvářet diamanty." A tak vědci ke své spokojenosti nakonec detekovali hustotu diamantů až 3,87 gramů na cm krychlový.
Tím také potvrdili dosavadní hypotézu o tom, jak diamanty vlastně na Uranu či Neptunu vznikají. A že tam doslova prší, o tom už mají povědomí docela hodně dlouho. Jen si nebyli jistí, zda na těchto planetách diamanty vznikají opravdu tak, jak si dosud mysleli.
Rozhodně si ale představujte, že se teď z "petek" začnou vyrábět dostupné diamanty ve velkém. Jednoho se zcela určitě z plastu vyrábět začnou, ale do zásnubních prstenů se rozhodně vkládat nebudou. Tyto nanodiamanty se ale budou hodit jako aditiva do průmyslových brusiv, leštících prostředků a kdo ví, třeba jednou budou i součástí kvantových senzorů. To všechno by se opravdu velmi hodilo. Spotřeba skutečných diamantů by tím značně klesla a naše planeta by se alespoň částečně zbavila hromadících se plastů.
Není totiž žádným tajemstvím, že plasty jsou zaneřáděné oceány, lesy a další krásné kouty naší planety. Mikroplasty jsou už přítomny i ve vodě, která nám teče doma z kohoutku. A dokonce jsou už i v našem krevním oběhu. Naposledy svět šokovala zpráva o tom, že plasty jsou už i v dešťové vodě donedávna ještě považované za čistý zdroj pitné vody.
Podle nedávno zveřejněné studie, kterou vědci publikovali v časopise Environmental Science and Technology, už povolené hranice tzv. PFAS, mezi něž patří i plasty, byly v dešťové vodě dokonce překročeny. Jsou všude, včetně atmosféry, a proto i v dešťovce. Pít takovou vodu je podle odborníků životu nebezpečné. Plasty v kontaminované vodě totiž při jejím užívání vedou ke zhoubným onemocněním, mají negativní vliv na imunitní systém, kardiovaskulární systém a poškozen může být dokonce i vývoj dítěte. Takže nový způsob, jak z plastů vyrobit něco užitečného, je opravdu potřebný.
Autorský článek, další zdroj: Science Advances
