Na Uranu a Neptunu skutečně prší diamanty. Vědci vysvětlují, co se na planetách děje
Je potřeba si ale nejprve ujasnit pojmy. Jejich přezdívka ledoví obři totiž nemá prakticky nic společného s ledem tak, jak ho známe tady na Zemi. Takže plynní obři Jupiter a Saturn se skládají téměř výhradně z plynu vodíku a hélia. Naproti tomu Uran a Neptun jsou tvořeny převážně vodou, čpavkem a metanem. Astronomové běžně nazývají tyto molekuly "ledy“, ale ve skutečnosti jde pouze o to, že když se tyto planety poprvé formovaly, byly tyto prvky pravděpodobně v pevné formě.
Diamanty z hlubin
Tak nějak by se dalo nazvat to, co se na těchto dvou planetách děje. Tito dva ledoví obři pravděpodobně mají kamenná jádra obklopená prvky, které jsou pravděpodobně stlačeny do exotických kvantových stavů. V určitém okamžiku tato kvantová podivnost přechází do jakési přetlakové "polévky“, která řídne, čím více se blíží k povrchu.
Problém ale je, že se vědci a astronomové těmto planetám už dlouhá desetiletí pořádně nevěnovali a jejich pozorování jsou omezena na schopnosti pozemských dalekohledů. Takže aby se astronomové a planetární vědci pokusili porozumět tomu, co je uvnitř těchto planet, vzali svá skrovná data a zkombinovali je s laboratorními experimenty, které se snaží replikovat podmínky nitra těchto planet. A díky tomu a matematickému modelování si uvědomili, že Uran a Neptun mohou mít takzvaný diamantový déšť.
Co je diamantový déšť
Myšlenka diamantového deště byla poprvé navržena před misí Voyager 2, která byla zahájena v roce 1977. Protože vědci vědí, z čeho jsou Uran a Neptun vyrobeny, vědí také, že v různých hloubkách planet je materiál teplejší a hustší. Matematické modelování pomáhá vyplnit podrobnosti, jako je to, že nejvnitřnější oblasti plášťů těchto planet mají pravděpodobně teploty někde kolem 6 727 stupňů Celsia a tlaky 6milionkrát vyšší než zemská atmosféra. Tytéž modely rovněž říkají, že nejvzdálenější vrstvy plášťů jsou poněkud chladnější, asi 1 727 stupňů Celsia a poněkud méně intenzivně natlakované, zhruba na 200 000násobek atmosférického tlaku Země.
Takže co se v takovém případě stane s vodou, čpavkem a metanem? Zejména u metanu mohou intenzivní tlaky rozbít molekulu a uvolnit uhlík. Uhlík pak najde své kamarády a vytvoří dlouhé řetězce. Ty se pak sevřou a vytvoří krystalické vzory jako diamanty. Husté diamantové útvary pak propadají vrstvami pláště, dokud se příliš nezahřejí, následně se vypařují a vznášejí se a opakují celý cyklus stále dokola. A to je diamantový déšť. A ten je podle nejnovějších vědeckých poznatků na Uranu a Neptunu velmi reálný.
