Vědci střílí lasery do extrémní mlhoviny. Snaží se tak o korekci turbulencí způsobených zemskou atmosférou
Evropská jižní observatoř (ESO) nedávno ohromila snímkem, který vypadá jako epický vesmírný boj s fialovým kosmickým blobem, ale ve skutečnosti ukazuje, jak astronomové pomocí chytrého triku pozorují jednu z největších mlhovin na noční obloze.
Mlhovina plná plynu
Mlhovina Carina je taková vesmírná školka plná plynu a prachu obklopující dvojici obřích hvězd zvaných Eta Carinae. Eta Car A, primární hvězda systému, je jednou z nejhmotnějších a nejtěkavějších hvězd na obloze. Tato mimořádné hmotná hvězda, která spaluje své jaderné palivo ve velkém, způsobuje, že se za posledních 200 let stává nestabilní a vylučuje mraky plynu a prachu a vytváří okolní mlhovinu.
Astronomové tedy očekávají, že hvězda exploduje a přemění se v supernovu během příštích několika tisíc let. Ale je tedy zrovna vhodné do takového místa střílet lasery?
Problémem jsou hvězdné turbulence
ESO provozuje jednu z nejpokročilejších observatoří na světě, Very Large Telescope (VLT). Observatoř se nachází v poušti Atacama v severním Chile a skládá se ze čtyř dalekohledů Unit, z nichž každý má zrcadla o délce 8,2 metru, která mohou rovněž pracovat tak, aby korigovala turbulence způsobené zemskou atmosférou.
Turbulence totiž způsobují záblesky hvězd, což je skvělé pro pohádky, ale ne tak pro astronomy, protože jim to znemožňuje pozorování vzdálených hvězd a galaxií.
Proto pomocí technologie špičkové adaptivní optiky instalované na VLT střílejí astronomové silné lasery směrem k cíli, který chtějí pozorovat. Laserové paprsky působí na částice sodíku vznášející se v horních vrstvách atmosféry Země a způsobují, že září jako umělé hvězdy.
Počítače pak mohou použít zářící částice jako referenční hvězdy k měření rušivých účinků atmosféry. V reálném čase mohou počítače přizpůsobit optiku dalekohledu tak, aby pořizovala snímky téměř stejně ostré, jako kdyby byly pořízeny z vesmíru.
Tato technologie umožnila VLT dosáhnout řady astronomických prvenství, včetně prvního snímku planety mimo naši sluneční soustavu či sledování jednotlivých hvězd kolem supermasivní černé díry ve středu naší galaxie. Přesto je otázkou, zda je vystřelování laserů z dlouhodobého hlediska bezpečné a zda se nám vesmír za takové chování jednou nepomstí. Dále čtěte: Na Marsu byla objevena záhadná trojice propojených kráterů.
