Vědci poprvé nahlédli do neviditelné kosmické sítě
Před dlouhou dobou byl vesmír teplejší, menší a hustší než nyní. Nebylo tehdy mnoho rozdílů v hustotě mezi jednotlivými vesmírnými místy a všechno tak bylo skoro stejné.
Našly se ale náhodné rozdíly v hustotě. Tyto kousky měly o něco větší gravitační přitažlivost než jejich okolí, a tak do nich sklouzla hmota. Tímto způsobem rostly, vyvinuly ještě silnější gravitační sílu, vtáhly více hmoty, a to všechno po miliardy let. Současně s jejich růstem se mezery mezi nimi vyprazdňovaly.
Nakonec se husté skvrny staly prvními hvězdami, galaxiemi a shluky, zatímco mezery mezi nimi se staly velkými vesmírnými dutinami.
Nyní, 13,8 miliard let od tohoto masivního procesu, hmota stále proudí z dutin a spojuje skupiny galaxií. A tak tu dnes máme rozsáhlou a komplexní síť vláken, která tvoří kosmickou síť.
Převážná většina hmoty v našem vesmíru je temná, nereaguje se světlem ani s žádnou „normální“ hmotou, kterou vidíme například jako hvězdy. Výsledkem je, že velká část kosmické sítě je pro nás zcela neviditelná.
V nejhustších místech našeho vesmíru světlo vidíme. Pravidelná hmota se přeměnila ve hvězdy. Jako maják na vzdáleném černém pobřeží nám hvězdy a galaxie říkají, kde se skrývá temná hmota, což nám dává obrys skutečné struktury kosmické sítě.
A na opačném konci spektra můžeme snadno spatřit prázdné dutiny. Jsou to místa, kde neexistují žádné galaxie, které by osvětlovaly tyto prostory, a tak víme, že jsou z velké části skutečně prázdné.
Velkolepost kosmické sítě však leží v jemných liniích samotných vláken. Tyto tenké úponky galaxií, které se rozprostírají po miliony světelných let, fungují jako velké kosmické dálnice přecházející černé mezery a spojující jasné shluky.
Naskládané galaxie vytvořily obraz kosmické sítě
Aby vědci dokázali simulovat obraz kosmické sítě, vzaly všechny známé světelné galaxie a naskládali je na sebe, aby vytvořili kompozitní obraz. Při použití tohoto skládaného obrazu vědci spočítali všechny galaxie, které viděli, a sčítali tak jejich celkový světelný příspěvek. To vědcům umožnilo změřit, kolik normální hmoty tvořilo vlákna mezi nimi. Dále se vědci podívali na galaxie za vlákny, konkrétně na jejich tvary.
Jak světlo z těchto galaxií v pozadí proniklo do vláken, gravitace z temné hmoty v těchto vláknech jemně tlačila na světlo, a to tak nepatrně posunulo obrazy těchto galaxií. Tím, že změřili množství posunu, byli vědci schopni odhadnout množství tmavé hmoty ve vláknech.
Jde tedy o hrubou mapu vláken, ale je to vůbec první mapa, která ukazuje, že zatímco naše kosmická síť je většinou tmavá a pro nás neviditelná, není úplně černá. Dále čtěte: Saturnův podivný měsíc podobný Zemi selhal v klíčové zkoušce mimozemského života.
