Nové důkazy o vzniku života na Zemi. Nepříliš pravděpodobná teorie se stává pravdou!
Nedávná analýza chemických stop života ve skalách, které jsou přibližně jednu miliardu let staré a poskytla zcela nové fantastické důkazy o tom, co bylo příčinou přechodu pozemského života z mikrobů k mnohobuněčným organismům. Jejich zjištění tak nejspíše potvrdilo již dříve známou, ale díky velmi malému množství důkazů opomíjenou teorii o výrazném vlivu doby ledové na vývoj pozemského života.
Nyní se vědci pokouší zrekonstruovat časovou přímku vývoje života před a po jedné z největších dob ledových, kterou Země pamatuje. V období přibližně před 700 miliony let se začaly na Zemi formovat takzvané Sturtian ledovce, což je označení pro mnohonásobné ledovce, které nakonec přejdou v jeden silný ledový příkrov, jenž v tomto případě pokryl doslov celou planetu.
V období před 654 miliony let se začal ledový příkrov rozpadat vlivem prudkého růstu teploty na Zemi. Netrvalo však příliš dlouho a ze zbytků ledovce doby ledové, se začal pomalu znovu vytvářet ledový svět. A právě toto období, mezi těmito dobami ledovými, vědecké pracovníky zajímalo nejvíce. Podle nových důkazů je totiž velice pravděpodobné, že během těch 15 milionů let, kdy byla Země osvobozena od ledového hábitu, se začaly měnit primitivní organismy na složitější.
Geologové z australské univerzity Canberra se spojili se svými kolegy, aby v rámci společného výzkumu provedli identifikace stop (biomarkerů), které zanechaly membrány mnohobunečných organismů v prastarých skalních masivech. Pečlivým měřením chemických změn v těchto membránách, objevil Brocks a jeho tým velký nárůst nových, větších forem mořských planktonových řas v oteplujících se vodách po konci doby ledové. Některé z těchto životních forem dokonce byly eukaryoty, což jsou živočichové, kterým se vyvinulo buněčné jádro, další nezbytný krok na cestě ke složitým organismům.
Vědci však věděli, že nové formy života se nemohly vyvíjet bez významných změn v geochemii Země po době ledové. Od horních částí atmosféry až na dno oceánů se muselo molekulární složení planety změnit.
Spousta kyslíku
Rychlé tání ledovců na konci doby ledové způsobilo výraznou erozi půdy a tím se do vod oceánů dostalo velké množství živin a minerálů, které se dostávaly na dno, kde se přeměňovaly na uhlík. „Masivní ukládání uhlíku musí být vyváženo uvolňováním čistého kyslíku do atmosféry i vod,“ uvedl jeden z členů výzkumného týmu.
Masivní vzestup obsahu kyslíku na planetě vyvolal řadu navzájem propojených událostí. Nejpravděpodobnější scénář, je ten, že se zvýšil obsah fosforu ve vodě, což je základní stavební kámen DNA, a energeticky bohaté molekuly ATP, která poskytuje energii pro naše tělo.
Postupně se začaly objevovat složitější formy života, jako jsou řasy, které uvolňují kyslík během trávicího procesu. Vzhledem k tomu, že řasy se diverzifikovaly, vznikly nové životní formy, aby mohly redukovat růst řas. Po určitém čase bylo potřeba redukovat množství těch, kteří redukují řasy, a tak se zrodili dravci. Tento složit ryze přírodní proces se někdy nazývá také, jako biologická pumpa.
Toto je také důvod proč jsou vědci po celém světě velmi znepokojeni deoxygenací moří, kterou způsobuje zejména vypouštění hnojiva do moří. Dnešní rychle se zvětšující mrtvé zóny v oceánech nás varují, že poruchy těchto přírodních procesů mohou doslova změnit náš svět.
