Země má dvě jádra. Uvnitř velkého jádra objevili vědci ještě jedno menší
V nové studii publikované v Nature Communications vědci z Australské národní univerzity v Canberře uvádí, že našli tzv. nejvnitřnější vnitřní jádro Země, které je necelých 644 kilometrů tlustou nejvnitřnější koulí naší planety, složenou převážně ze železa.
Vnitřní jádro Země, které je považováno za obrovskou směs železa a niklu a jež tvoří méně než 1 procento objemu Země, není snadné studovat. Proto jsme zřejmě také až dosud neměli tušení, že jsou tam jádra dvě. Vědci se totiž musejí spoléhat na křivky, odrážející se od vybraných zemětřesení podél průměru Země, přičemž k modelování vnitřního jádra používají časy seismologických událostí. V nové studii vědci poskládali data z celosvětové sítě seismografů a tím pádem zjistili, že vnitřní jádro má vnější obal, který se liší od skutečného vnitřního jádra.
"Ačkoliv geomagnetické pole mohlo předcházet zrození vnitřního jádra, detekovatelné změny ve strukturách vnitřního jádra by mohly znamenat posuny ve fungování geomagnetického pole, které mohly hluboce ovlivnit vývoj Země a její ekosystém," píší vědci ve své práci. A tvrdí, že prokázání nejvnitřnější části vnitřního jádra je rozhodující pro další rozuzlení časové kapsle a pochopení vývoje Země v dávné minulosti.
Jiní vědci si myslí, že slitina železa a niklu, která tvoří vnitřní jádro, se jednoduše postupně více organizuje ve svém krystalizačním vzoru ve větších hloubkách. Tato změna v organizaci zase ovlivňuje, jak se zemětřesné vlny pohybují nejvnitřnějším vnitřním jádrem. Podle jejich hypotézy vnitřní jádro tuhne v podstatě po celou historii Země a rozlišovat vnitřní jádro Země na dvě samostatná jádra tak podle nich nedává moc smysl. K tomuto procesu podle nich dochází miliony let, takže jinými slovy, jednoho dne nebude žádná hranice mezi nejvnitřnějším vnitřním jádrem a zbytkem vnitřního jádra. Zkrátka tam jednou bude jen obrovská železná koule.
To svým způsobem ale není příliš dobrá zpráva. Jak nejvnitřnější jádro roste, proces tuhnutí uvolňuje teplo a světlo, které pohání konvekci ve vnějším kapalném jádru, tedy takovém motoru, který pohání dynamo, které přeměňuje kinetickou energii na energii magnetickou a udržuje globální magnetické pole Země. Věda má za to, že toto magnetické pole nás chrání před škodlivým zářením a také udržuje naši atmosféru, což umožňuje na naší planetě život. Co se tedy stane, až z obou nynějších jader bude jedna obrovská železná koule?
Dosud nebyly nalezeny žádné důkazy, které by naznačovaly, že změna kurzu nebo směru ovlivní život na Zemi. Takže dokud se jádro pohybuje, a je zjednodušeně řečeno jedno, jakým směrem, je všechno v pořádku. Zrovna nedávno vědci vydali zprávu, že zemské jádro zpomaluje, aby v následující době změnilo směr. To se podle nich děje zhruba každých tisíc let. Někdy kolem roku 2070 by se tedy mělo plně otočit. Věda ale zatím nepočítá s tím, že by se kdy zemské jádro zastavilo. Studovat zemské jádro je totiž prakticky nemožné, a tak žádný z vědeckých údajů nemůže být považován za konečný. Stačí jen připomenout fakt, že vědci přišli na to, že se zemské jádro otáčí, až v roce 1996.
Autorský článek, další zdroj: Popular Mechanics
