Žraloci byli roky hromadně hubeni. Jak velké je riziko žraločího útoku a jak moc jsou ve skutečnosti nebezpeční

Ročně je hlášeno asi 80 nevyprovokovaných žraločích útoků na lidi
📷
Dalších 6 fotografií v galerii
 Země a Příroda 
20. června 2020 07:22 / Pixabay
  3   1
Kdo by neznal film Čelisti, který snad v každém člověku vyvolává pocit strachu v momentě, kdy by plaval na otevřeném moři a viděl onu žraločí ploutev.

Jenže jsou žraloci opravdu tolik nebezpeční, nebo je to úplně jinak? A proč vlastně žralok útočí na lidi?

Je velké riziko žraločího útoku?

Zprávy z médií o útocích žraloků na lidi jistě působí strašlivě a žraloci pak vypadají děsivě, ale je opravdu důvod k obavám? Přesto, že žraloci napadají lidi jen zřídka, každý rok je po celém světě hlášeno kolem 80 nevyprovokovaných útoků žraloků na lidi, z nichž bývá asi 5 – 15 smrtelných. Nevyprovokované útoky jsou takové, které jsou iniciovány žralokem, objevují se v přírodním prostředí žraloka na živém člověku a bez lidské provokace. Podle Mezinárodního seznamu žraločích útoků (ISAF) bylo od roku 1958 do 2016, tedy za dobu 58 let, potvrzeno po celém světě 2 785 nevyprovokovaných útoků žraloků, z nichž 439 bylo smrtelných.

Podle statistických údajů v USA však hrozí pouze jednomu člověku z 264 milionů lidí, že bude obětí žraloka. Podle ISAF dochází k nejvíce smrtelným napadení člověka žralokem u pobřeží Západní Austrálie, jižní Afriky, pacifických ostrovů, Asie, USA (zejména Havaj, Florida, Kalifornie, Texas, Severní a Jižní Karolína), Střední Ameriky a Jižní Ameriky (Brazílie). Za napadením člověka stojí většinou 3 druhy žraloků, a to žralok bílý, tygří a bělavý.

Žraloci označováni za nebezpečné

Žralok bílý

Žralok bílý, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je jedním z nejrychlejších žraloků. Dosahuje délky okolo 7 metrů a hmotnosti i přes 3 tuny, žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří, kde je teplota vody mezi 12 °C až 24 °C. Žralok bílý je považován za velmi nebezpečného predátora pro člověka, to dokládají i statistiky, podle kterých je právě žralok bílý mezi všemi žraloky zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi. Ve skutečnosti však žraloci bílí člověka systematicky neloví a ročně bývá průměrně jen 1,5 smrtelných útoků. Bílí žraloci se živí především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), případně želvami či ptáky, výjimečně napadají i jinou kořist. Žraloci všeobecně preferují kusy, které jsou již zraněné a které se nedokáží bránit nebo se také krmí mrtvými velrybami.

Co může způsobit film

Podle kritérií Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je žralok bílý veden jako zranitelný druh, který může v blízké době čelit hrozbě vyhubení. Dost možná tomu napomohl fakt, že byl žralok bílý dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho hromadnému pronásledování a lovení nepomohlo ani zfilmování knihy „Čelisti“ od Petera Benchleye, kvůli tomuto úspěšnému hororu vypadal bílý žralok mezi veřejností jako extrémně nebezpečný a krvelačný tvor. Po uvedení filmu ještě zesílil lov žraloků, a to bez ohledu na druh. Populace žraloků bílých, tygřích a kladivounů se poté na mnohých místech znatelně snížily. Takže možná spíše žralokům hrozí více útoků od lidí než naopak. Podle statistik například připadá na 1 zabitého člověka až 2 000 000 žraloků, které usmrtili lidé. Sám autor knihy „Čelisti“ Peter Benchley se po čase začal věnovat ochraně žraloků a před svojí smrtí sdělil, že po tom, co ví o žralocích, už by takovou knihu nikdy nenapsal. V dnešní době naštěstí o žralocích vznikají dokumentární filmy, které tyto tvory nehaní a které jsou založeny na vědeckých studiích, ty ukazují, že žraloci na lidi neútočí úmyslně, ale spíše si je jen spletou s jejich běžnou kořistí.

Ostatní žraloci

Žralok bílý však není jediným druhem žraloka, který již zaútočil na lidi, za útoky stojí i jiné druhy. Původcem druhého největšího počtu útoků na lidi je žralok tygří neboli žralok tygrovaný, jenž dosahuje délky až 4,5 metru a vyskytuje se v mořích a oceánech subtropického a tropického pásu. Ve vztahu k člověku je považován za jednoho z nejagresivnějších žraloků. Na třetím místě ve statistikách nevyprovokovaných útoků na člověka je žralok bělavý, který měří až 3,5 metru a vyskytuje se v teplých a mělkých vodách podél pobřeží či v řekách. Ale také o žraloku dlouhoploutvém se říká, že mnohokrát zaútočil na přeživší ze ztroskotaných lodí či letadel, tyto ztráty se však těžko potvrzují a jen vzácně jsou zahrnuty do statistik žraločích útoků. Člověk však není běžnou kořistí žraloka a žralok úmyslně lidi nevyhledává ani neloví.

Proč útočí?

Omyly a žraločí smysly

Žraloci jsou velcí predátoři, kteří někdy na lidi mohou zaútočit a někdy také zabít. V mnoha dokumentech však můžete stejné tvory vidět tak, že v otevřené vodě klidně plavou vedle nechráněných potápěčů. Proč tedy dochází k útokům? Důvody žraločích útoků určitě nejsou v tom, že by měli žraloci chuť na lidské maso, ale může jít spíše o náhodu, omyl, vyprovokování či vliv globálního oteplování. Je důležité zmínit, že k většině žraločích útoků dochází v kalných vodách či při nízké viditelnosti, tudíž žralok nemusí přesně vědět, kdo je jeho kořistí a může se jednoduše splést, a tak jde jen o pouhý omyl.

Mimo to jsou žraloci vybaveni ojedinělými smyslovými orgány (tzv. Lorenziniho ampule), které umí zjistit elektřinu generovanou pohybem svalů. Žraloci jsou tak schopni vnímat pohyb ve vodě a například signály člověka lovícího harpunou ve vodě se mohou podobat signálům, které vydává zraněná ryba, to může vést v další žraločí omyl a následný útok na člověka. Žralok by pak mohl být pro člověka ve vodě hrozbou také tehdy, pokud by byl člověk nějak zraněný (stačila by drobná odřenina či škrábnutí), to by žraloka rychle přilákalo, neboť jedinou kapku krve dokáží žraloci detekovat na vzdálenost až přibližně 1,5 kilometru.

Testovací kousnutí

Dále je zajímavé to, že žraloci používají takzvané „testovací kousnutí“ k tomu, aby zjistili, o co se jedná, žraloci jsou totiž zvědaví, když na svém území narazí na něco neobvyklého. A vzhledem k tomu, že nemají končetiny, kterými by mohli hmatat, jediný způsob, jak zjistit, o co jde, je do objektu kousnout. Žraloci hryžou do mnoha různých objektů, útok však posléze nemusí následovat, záleží také na reakci oběti. Žraločí kousnutí jsou obvykle průzkumná a zvíře po jednom kousnutí odplave. Například ve Středomoří došlo za posledních 200 let jen k 31 potvrzeným útokům a většina z nich měla charakter právě zkušebních kousnutí.

Takže to vypadá, že lidé žralokům buď nechutnají nebo jim chutnají neobvykle, dost možná je to tím, že je pro ně lidské maso málo tučné v porovnání s jejich obvyklou potravou. Žraloci jsou totiž pravděpodobně schopni při prvním kousnutí zanalyzovat, jak je pro ně kořist výživná. Prý se stalo zřídkakdy, že by svůj útok na člověka po zkušebním kousnutí opakovali. Bohužel i jediné kousnutí může člověka vážně poranit, neboť je způsobeno velkým predátorem s velkými zuby. Smrtelné útoky tedy dost možná mohou být výsledkem značné ztráty krve oběti, málokdy prý dojde k vyrvání velkého kusu masa.

Strategie lovu

Podle jiných výzkumníků ale k málo opakovaným žraločím útokům dochází proto, že lidské oběti dokáží po prvním útoku uniknout, většinou je totiž někdo z vody vytáhne. Žraloci bílí prý při lovu používají metodu jednoho kousnutí a následně vyčkávají, až jejich kořist buď vykrvácí nebo ztratí sílu, aby byla vhodná ke konzumaci bez rizika obrany. A s vytažením poraněných lidí z vody žralok nepočítá.

Žraločí turistika

Za zmínění stojí také žraločí turistika neboli potápění se v kleci za žraloky, což je dnes vysoce populární na mnoha místech výskytu žraloků jako například v jižní Africe, jižní Austrálii či Kalifornii. Problém může být v tom, že jsou při tom žraloci lákáni směsí krve, tuku a masa házeného do moře a následně je návnada tahaná před klecí s lidmi, to z důvodu, aby žraloci pluli co nejblíže k turistům. Ale velkým problémem zde může být to, že si žraloci zapamatují spojení „člověk rovná se jídlo.“ Tím mohou vznikat poměrně nebezpečné situace, kdy kvůli tomu mohou žraloci připlouvat stále častěji a stále blíže k pobřeží, kde se koupají lidé. Následky toho si již můžete představit sami.

Změna klimatu

Důvodem, proč se žraloci přibližují stále blíže k pobřeží, může ale podle odborníků také být například to, že kvůli klimatickým změnám vymírá jejich přirozená potrava, a právě kvůli nedostatku potravy pak mohou žraloci hledat potravu jinde, než byli doposud zvyklí. Globální oteplování způsobuje znatelné oteplování Evropy a pokud by se z Evropy staly tropy, způsobilo by to podle odborníků to, že se budou žraloci přibližovat blíže k pobřeží a hledat potravu tam. Z toho důvodu by pak mohli žraloci zaútočit na plavce či potápěče, neboť jejich pohyby jim mohou připomínat zraněného tuleně nebo želvu a pro žraloka by to byla snadno dosažitelná kořist. V určitých oblastech tedy žraloci mohou pro lidi představovat hrozbu, krvežíznivé bestie to však určitě nejsou. Dále čtěte: Slavná kočka Grumpy cat byla hvězdou internetu. I přes její krátký život si ji oblíbily miliony lidí.

Blanka Štiková | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

tech

Se satelitním příjmem v Česku můžete mít v příštím roce problém

Dům a zahrada

Je čas pro přípravu hmyzího hotelu. Včelky vám budou vděčné a na jaře užitečné

Cestování

Hoďte sychravé počasí za hlavu. Užijte si úchvatné moře i teplé dny plnými doušky

Zavřít reklamu