Vědci na stopě záhadě. Proč se dospělí bojí hadů a malé děti ne?
Podle posledních výzkumů se batolata a malé děti hadů nebojí vůbec. Naopak. Fascinují je. Jsou totiž zvláštní a přitahují tak jejich pozornost. A stejně je to i s pavouky, kteří jsou pro mnoho dospělých rovněž velkým strašákem. Vědci si dlouho mysleli, že strach z hadů je u lidí vrozená záležitost způsobená evolucí. Strach měl být vrozeným impulsem, který měl lidem dávat evoluční výhodu pro přežití v divočině. Všechno je ale o trochu komplikovanější.
Nyní si ale vědci položili otázku, co se stane, pokud dáte do jedné místnosti dítě, hada a pavouka? Bude si s nimi dítě hrát, nebo je nechá raději na pokoji? Během výzkumu pouštěli batolatům videa s hady spojená jak se strašidelnými, tak se šťastnými hlasy a zvuky a přitom pozorovali jejich fyziologické reakce. A výsledky vědce donutily změnit názor na vrozený lidský strach z hadů. O zajímavostech ze světa hadů se můžete dočíst v tomto našem článku.
Děti se totiž hadů nebojí. Nenasvědčuje tomu dokonce ani srdeční tep batolat. Hadi děti naopak přitahují. Zejména ti živí. Plyšové hračky už zdaleka takovou pozornost nevzbuzují. Dokonce se ukazuje, že děti dokážou hady nečekaně rychle najít i na obrázcích, kde jsou skryti například v trávě.
Strach z hadů, či pavouků tedy není vrozený, ale spíše kulturně podmíněný. To, co je bezpečné a co ne, se děti učí od svých rodičů. Jde o generace předávanou zkušenost, a proto se hadů bojí často i lidé, kteří s nimi nikdy nepřišli do žádného kontaktu. Proč ale věnujeme již od narození hadům tolik pozornosti, vědci stále ještě netuší.
Je možné, že jsme evolučně naprogramovaní věnovat více pozornosti věcem, které pro nás znamenají potenciální hrozbu. A právě v tom vědci spatřují naší evoluční výhodu. Vrozený strach by totiž omezoval touhu malých dětí prozkoumávat a poznávat nové věci. A tak se místo vrozeného strachu vyvinula u lidí schopnost se mu rychle naučit, pokud je něco skutečně nebezpečné.
