Fascinující svět hadů. Je náš strach opravdu na místě?
Málokteré zvíře, snad s výjimkou pavouků, vyvolává v u lidí tolik fobií a nenávisti. Většina lidí ovšem neví, čeho se u hadů vlastně tak bojí. Vcelku obvyklým bývá tvrzení, že jsou slizcí. To je však nepravdivý mýtus, protože suchozemští hadi jsou suší a na omak většinou sametově hebcí.
Vcelku logičtější už jsou obavy z uštknutí. Ty mají pochopitelně reálný základ, protože několik druhů hadů disponuje opravdu velmi účinným a smrtelně nebezpečným jedem. Ale jedem je vyzbrojena pouze asi desetina všech žijících druhů a navíc většina z této desetiny člověka neohrozí. Odhaduje se, že nebezpečí představuje 50 až 75 druhů. A to ještě musejí být vyplašeni, cítit se v nebezpečí, zkrátka být něčím vyvedeni z obvyklé míry, aby zaútočili. Had je totiž živočich poměrně plachý a před člověkem raději uteče. Agresivnější bývají hadi jenom v době páření nebo samice, když čeká mladé. O jiných tvorech disponujících prudkým jedem se můžete dočíst v tomto našem článku.
Hadi obývají naši planetu odhadem sto třicet milionů let. Nejstarší zástupce tohoto druhu byl nalezen v oblasti Sahary. Jeví se jako pravděpodobné, že obecně domovem nejstarších zástupců tohoto druhu byla severní Afrika. Kromě nejstaršího hada byl na území Egypta objeven i exemplář největšího známého hada, vyhynulého druhu krajty, která měřila až osmnáct metrů.
Had se od ostatních živočichů odlišuje především tím, že nemá končetiny. Ale i hadi kdysi nohy mívali. U vývojově starších druhů jsou dodnes na kostře patrné zbytky pánevního pletence a končetin. Další zvláštností hadů je jejich lebka s volnými čelistmi, které se dokáží až neuvěřitelně roztáhnout. Protože hadi potravu nedokáží rozkousat, musejí ji polknout celou. Rozloží ji teprve v trávicím ústrojí, především v žaludku, který ovšem nepřipomíná žaludek savců. Je protáhlý a takřka neoddělený. V podstatě je to taková rozšířená trubice.
Zajímavé také je, že hadi nemají močový měchýř a nevylučují moč v tekuté formě. Odpadní látky z krve vycházejí ve formě bílé dusíkaté hmoty s krystaly kyseliny močové zároveň s trusem. A vyznačují se i jinými zvláštnostmi. Například svlékáním kůže, velmi slabým zrakem, tzv. Jacobsonovým orgánem na horním patře, který hadům nahrazuje čich, kdy pachové částečky k němu doputují na špičkách rozeklaného jazyka, kterým had neustále kmitá. Nejcitlivějším orgánem, zejména chřestýšovitých, jsou pak tepločivné jamky po stranách hlavy. Chřestýš tak dokáže rozeznat rozdíl teploty v setinách stupnů Celsia!
Největšími hady na zemi jsou krajta mřížkovaná nebo anakonda velká. Dosahují délky přes devět metrů. Největší změřená anakonda velká měla 9,4 metru a vážila 107 kilogramů. Zvěsti o jedenácti a vícemetrových hadech nebyly nikdy potvrzeny. Největším jedovatým hadem je pak kobra královská, která dorůstá délky pět až šest metrů. Na druhém místě je mamba černá, která dorůstá do čtyř metrů. V Evropě je největším hadem užovka kaspická a užovka čtyřpruhá, jejichž délka může dosáhnout dvou a půl metru. Nejrychlejším hadem je mamba černá, která na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 16 kilometrů v hodině.
Je pravda, že na uštknutí jedovatými hady zemře ročně na světě přibližně 100 tisíc lidí. K nejvíce úmrtím, cca 20 000, dochází v subsaharské Africe. V naší přírodě, kde je jediným jedovatým hadem zmije obecná, však není příliš důvodů k obavám. Ročně sice dochází k přibližně k 10 - 15 případům uštknutí, ve volné přírodě, ale za posledních 20 let nebylo prokazatelně zaznamenáno v ČR úmrtí na intoxikaci po hadím uštknutí.
