Vědci jsou na stopě obrovské záhadě genetiky!
Dvě dosud největší studie v podstatě dospěly k závěru, že v růstu dětí a formování jejich psychických charakteristik hraje pořadí narozených sourozenců okrajovou roli. Podle posledních teorii se děti především odlišují strategiemi, jakými si získávají pozornost a přízeň rodičů.
V tomto smyslu lze konstatovat vedlejší a obecní rysy. Prvorození obvykle mívají větší sebedůvěru a mají sklony být svědomití. Sourozenci prostřední mívají pocity frustrace a odcizení od rodiny, mají pocit, že se pohybují na neznámé a neurčité půdě. Nejmladší mají sklony být více společenští, ale také neurotičtější.
Jedna z nedávných studií týkající se prvorozených přímo hovoří o vyšším inteligenčním kvocientu (v průměru o 1,5 bodu vyšším), než u ostatních sourozenců. To je podle vědců z Lipska důsledkem skutečnosti, že interakce mezi bratry a sestrami stimuluje poznávací schopnosti a schopnosti učit se.
Další studie ukázaly, že prostřední sourozenci mají diplomatické schopnosti, které jsou dané nezbytností v dětství vyjednávat a jsou více společenští. Známý je však middle-child syndrom, který identifikuje zklamání z toho, že nemají „práva“ prvorozených, ani se jim nedostává ústupků jako nejmladším sourozencům.
Údaje, o nichž informoval britský deník The Guardian, potvrzují mnohé dřívější tvrzení, že objektivně odlišná pozice má svou roli v boji o přízeň otce a matky a je možné, že tak ovlivňuje osobnost. V mnoha případech však jde o mýty a to, co skutečně tvoří charakter, závisí na jiných proměnlivých okolnostech.
