Křemíkové bubliny by nás podle vědců měly ochránit před slunečním zářením a oteplováním planety
Zřejmě jen částečně, ale je to cesta. Bubliny podle vědců z MIT mohou zabránit agresivnějšímu pronikání slunečního záření směrem k Zemi, ale zároveň budou také zřejmě bránit i odchodu tepla. Ale stále je to nadějné řešení.
Vědci z MIT tvrdí, že křemičité bubliny z tenkého filmu, které bychom umístili někam do vesmíru, by dokázaly zadržet až 1,8 procenta slunečního záření, které dopadá na Zemi. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by to do značné míry mohlo celý problém s oteplováním vyřešit.
Na MIT si to představují poměrně jednoduše. Skupinu těchto bublin spojených do takového voru by "zavěsili" poblíž bodu L1 Lagrangian Point, což je místo mezi Zemí a Sluncem, kde se gravitační vliv obou těles ruší. To samo o sobě skutečně vypadá celkem jednoduše. Jenomže bublinový vor je na tomto místě třeba nějak udržet a k tomu bude potřeba nějaké vesmírné zařízení. Taková technologie by musela mít schopnost nejen bubliny udržet na stanovišti, ale případně je i posunout, když bude třeba.
Kromě toho, že by bubliny dokázaly zadržet část slunečního záření, mají ještě jednu výhodu. Ta spočívá v tom, že bychom si touto operací neničili vlastní biosféru, takže dopady takového opatření přímo na zemské ekosystémy by byly prakticky nulové.
Vědci z MIT už promýšleli i materiálové varianty bublin, nakonec zvolili právě křemík. Takové bubliny by vydržely jak tlak vesmírného prostředí, tak velmi nízké teploty, až mínus padesát stupňů Celsia. Ještě ale chtějí prověřit, zda by se nenašel ještě dokonalejší materiál.
Bubliny by vlastně vytvořily takový solární štít, což je téma, kterým se vědci po celém světě zabývají už řadu let. Křemičité bubliny jsou jednou z prvních vlašťovek, jak budoucí potíže se slunečním zářením vyřešit. Sami vědci z MIT ale připouštějí, že taková realizace je ještě hodně daleko. Především chybí technologie, která by něco takového vyrobila ve velkém, a otázkou je také přeprava, popřípadě stavba bublinového voru ve vesmíru.
Autorský článek, další zdroj: MIT