Kočky a lidé. Tisíce spokojených společných let
Když lidé ještě žili lovecko-sběračským způsobem života, hodili se jim hlavně psi, kteří jim pomáhali v lovu a chránili je před predátory. Proto byli psi domestikováni daleko dřív než kočky. Postupně se ale způsob obživy proměnil a s ním se do lidské obliby dostal i nový přítel člověka. Předpokládá se, že do blízkosti lidí se začaly kočky stahovat se vznikem prvních lidských sídel už někdy před 10 až 12 tisíci lety.
Přechod člověka k zemědělskému způsobu obživy vyvolal nutnost uschovávat zásoby obilí. Problémy ovšem začali způsobovat hlodavci. A ti zase přilákali divoké kočky, které se začaly stahovat do blízkosti lidských sídel. Takto pravděpodobně vznikla oboustranně výhodná symbióza. Kočky člověka zbavily škůdců a lidé šelmám poskytli potravu v podobě hlodavců.
Ve starověkém Egyptě byly kočky hýčkanými a oslavovanými zvířaty, o čemž svědčí kočičí sošky, obrazy koček v egyptských pyramidách a kočičí mumie. Měly i svou bohyni a před zabitím rukou člověka je ochraňoval zákon, který mimo jiné zakazoval vývoz koček ze země. I přesto se je Féničanům podařilo ukrást a rozšířili tak chov koček po celém Středomoří. Za vlády císaře Octaviana Augusta se kočky domestikovaly do římské společnosti. Římští legionáři je brali na vojenská tažení a zavlekli je až do Velké Británie. Na ostrovech byly kočky považovány za nositelky štěstí a nesměly se zabíjet.
Ještě v raném středověku byly kočky v Evropě ceněným zvířetem a Karel Veliký je zařadil mezi zvířata, která nesměla chybět na žádném selském či klášterním dvoře. Bohužel někdy ve 13. století prohlásila církevní inkvizice kočky za tvory posedlé zlými duchy. A až do raného novověku se kočkám nevedlo moc dobře. Kočky byly podle církevních představitelů zvířata nečistá, a tak byly věšeny či upalovány spolu s čarodějnicemi.
Tato smutná kapitola lidské omezenosti však naštěstí pominula a v období baroka a rokoka se kočky staly ozdobou šlechtických salonů. Postupně se pak jako užitečná a přítulná zvířátka rozšířila do celého světa. Podle studie francouzských vědců došlo k zabydlení světa kočkami domácími ve dvou vlnách. V první etapě se šelmy dostaly z Předního východu do oblasti Středomoří a Evropy. V druhé vlně se poté kočky rozšířily z Egypta do zbytku Afriky a také do Asie. Rozšíření koček však může mít i své negativní stránky. Psali jsme v tomto článku.
Na to, jak k šíření koček docházelo, je relativně jednoduchá odpověď. Domácí šelmy byly totiž oblíbeným společníkem na lodích, zejména při dlouhých plavbách, kdy lidé museli na palubách skladovat zásoby jídla. I zde totiž hrozilo, že cenné zásoby sežerou myši a krysy. A tak lodní kočky nechyběly na žádné lodi.
Před 150 lety pak člověk začal chovat kočky systematicky a začaly se pořádat první výstavy. První se konala v Crystal Palace v Londýně v roce 1871. Díky šlechtění vznikla postupně celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti a její kvalitou, ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. A nová plemena těchto oblíbených domácích mazlíčků stále vznikají.
