Neuvěřitelní počtáři zvířecí říše. Svými schopnostmi trumfnou i člověka
Jakmile se však v okolí ozve hlas rivalského žabáka, dochází k zajímavé změně. V takovém případě první žabák přidá na konec svého volání dvě „drnknutí“ místo jednoho. Pokud žabák číslo dvě odpoví stejně, žabák číslo jedna zvýší jejich počet na tři. A tak se stále trumfují, dokud se jeden nebo druhý nedostane na svůj dechový limit, což obvykle znamená šest nebo sedm rychle po sobě následujících drnknutí. A nikdy se nepřepočítají. Každá odpověď obsahuje vždy právě o jedno drnknutí více než ta předchozí.
Jejich souboj poslouchají samičky a rovněž počítají. A nakonec zvolí toho samečka, který ze sebe zvládne vyrazit maximální počet štěkavých drnknutí.
Vědci zjistili, že za tímto smyslem pro počty stojí specializované buňky středního mozku těchto obojživelníků, které sčítají zvukové signály a intervaly mezi nimi. „Tyto neurony počítají, kolik bylo správných pulzů, a jsou vysoce selektivní," řekl biolog Gary Rose. „Pokud se načasování mezi pulzy i jen o zlomek sekundy vychýlí z tempa, neurony se nespustí a počítání se přeruší. A hra se tím končí. Je to stejné jako v lidské komunikaci, kde jediná nevhodná poznámka může ukončit celou konverzaci," dodává doktor Rose.
Tyto žabky však nejsou se svým počtářským uměním v přírodě ojedinělé. Vědci zjistili, že zvířata napříč celým evolučním spektrem mají intenzivní smysl pro množství a jsou schopna rozlišit nejen větší od menšího nebo více od méně, ale například i dvě od čtyř, čtyři od deseti či čtyřicet od šedesáti. O jiných podivuhodných vlastnostech zvířat se můžete dočíst v tomto článku.
Například pavouci z čeledi křižákovitých si počítají, kolik kusů kořisti mají zabaleno v hedvábném vlákně v té části pavučiny, která tvoří jejích spíž. Když vědci během experimentu úlovek odebrali, pavouci strávili hledáním ukradené kořisti zhruba tolik času, kolik jednotlivých položek jim vědci ukradli a neřídili se tím, jak velký byl celkový objem ukradené potravy.
Malé rybky, které žijí v houfech, zase dokáží rozeznat početnost skupiny a přidají se k té, která je početnější. Rybky totiž vědí, že v početnější skupině mají vyšší šanci uniknout predátorům. V důsledku toho mnoho v houfech žijících rybek dokáže skvěle odhadnout počet. Například živorodky duhové, oblíbení obyvatelé akvárií, jsou schopné jediným pohledem rozlišit rozdíl mezi čtyřmi, pěti, osmi nebo deseti, a pokud mají možnost rozhodnout se, ke které se připojí skupině, vždy zvolí tu nejpočetnější.
Nejlepším zvířecím počtářem je pak podle vědců bodlinatka sinajská, která je prý schopna v okamžiku rozlišit šest od sedmi nebo 18 od 21, což je srovnávací schopnost, kterou by prý těžko překonávali i lidé.
