Vědci konečně přišli na to, jak fungoval mayský kalendář. Měl 819 dní a Mayové díky němu věděli, že všechno se v životě opakuje
Fakt, že má kalendář starých Mayů 819 dní, byl hlavním problémem, přes který se vědci nedokázali ve svém bádání vůbec přenést. Dokud ovšem ve své poslední studii nepochopili, jak perfektně do takto dlouhého kalendáře zapadají všechny pohyby planet. 819denní cyklus mayského kalendáře se totiž shoduje s planetárními cykly v rozpětí 45 let. A to je mnohem širší pohled na mayský kalendář, než o jaký se věda pokoušela v minulosti.
Ve studii publikované v časopise Ancient Mesoamerica dva vědci z Tulane University proto uvádějí, že vědci právě proto až dosud nedokázali přijít na to, jak vlastně mayský kalendář funguje. Posunuli proto délky kalendáře na 20 period o 819 dnech a náhle se jim zobrazil jasný vzorec, ve kterém synodické periody všech viditelných planet odpovídají staničním bodům v 819denním kalendáři. To znamená, že Mayové vzali svůj 45letý pohled na planetární zarovnání a zakódovali jej do kalendáře, jehož princip nedokázala rozluštit až dosud ani moderní věda.
Zatímco starověká mayská kultura nabízela různé typy kalendářů, vědce nejvíc mátl tento 819denní kalendář objevený v glyfických textech. Vědci dlouho věřili, že tento kalendář byl spojen s planetárními pohyby, zejména se synodickými obdobími, kdy se planeta vizuálně vrací na stejné místo na obloze, viděno samozřejmě ze Země. Každá planeta se však pohybuje zcela odlišně a vědcům se nezdálo, že by to jakkoliv v 819denním rozpětí dávalo smysl. Ale když se na to podívali přes 16 380 dní, tedy zhruba 45 let, tak to najednou vše do sebe zapadalo. Merkur byl vždy výchozím bodem pro složitou časovou osu, protože jeho synodická perioda, 117 dní dobře zapadá do 819. Pak ale vědci museli začít extrapolovat číslo 819, a když zmapovali 20 cyklů čísla 819, pak přesně zapadla každá další planeta.
A jak to je s dalšími planetami v mayském kalendáři? Mars se 780denní synodickou periodou se přesně shoduje s 21 periodami neboli s 16 380 dny, potažmo s 20 cykly o 819 dnech. Venuše potřebuje sedm period, aby odpovídala pěti 819denním cyklům, Saturn jich má 13 a Jupiter má 39 period pro dosažení 19 819 dní.
Takže Mayové se neomezovali jen na jednu nebo na nějakou úzkou skupinu planet. Místo toho dokázali vytvořit počet 819 dní pro svůj velký kalendářní systém, který jim pak sloužil pro předpovědi všech synodních období každé viditelné planety.
Mayové měli samozřejmě kalendářů víc, ale všechny ostatní v podstatě potřebovaly ke svému fungování znalosti z tohoto velkého kalendáře. Data pak Mayové zapisovali paralelně do všech kalendářů. Velmi významný je také fakt, že Mayové měli velmi odlišné chápání času a světla, a to právě díky cykličnosti, kterou byli schopni pochopit a zaznamenat. To vlastně znamená, že jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. Mayové tak věřili, že všechno se vlastně opakuje. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události. A takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět, typický pro naši kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je tedy z pohledu historie poměrně výjimečný, dalo by se říct, že špatný. I staří Řekové a Římané totiž chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů. Tak vyspělými civilizacemi totiž byli.
Autorský článek, další zdroj: IFL Science
