Originální nápad na vyhledávání obětí po zemětřeseních a jiných katastrofách
Po nejrůznějších přírodních katastrofách, nebo jiných neštěstích, která mohou vzniknout z mnoha příčin, zůstanou pod troskami budov mnohdy stovky zavalených lidí. Vzpomeňme jenom třeba na loňské listopadové zemětřesení v Íránu, zřícení bytového komplexu na Thaj-wanu v únoru 2016, nebo nedávné zřícení části mostu na dálnici A10 v Janově. A podobných neštěstí bychom mohli uvést desítky.
A všechny mají společného jmenovatele. Pod sutinami zůstanou uvězněny desítky, někdy i stovky přeživších lidí, kterým je nutné poskytnout pomoc. Problémem zůstává, jak je pod hromadami trosek co nejrychleji nalézt.
Jako neúčinnější se doposud ukazuje nasazení speciálně vycvičených záchranářských psů. Problémem je, že trosky jsou mnohdy značně rozsáhlé a těchto psů nebývá dostatek. Navíc, stejně jako lidé i psi podléhají únavě a nemohou být v akci nepřetržitě hodinu po hodině a den za dnem.
Vědci z Velké Británie, Rumunska a Německa tak přišli s nápadem vyhledávat oběti pod sutinami pomocí nově vyvíjeného přístroje, který by uměl detekovat lidský pot, dech a také molekuly, které obsahuje živá pokožka.
Vědci vědí, že lidské tělo v kritických okamžicích vylučuje různé těkavé látky. To je způsobeno tím, že tělo vydává poplašné signály a vlastně volá o pomoc. Vývoj přístroje na vyhledávání zavalených lidí, založený na metabolitech z dýchání, potu a kůže, má oproti dosud používaným technikám mnoho výhod. Tou největší pochopitelně je, že přístroje se nikdy neunaví a technici – záchranáři se mohou střídat. O přístroji, lépe řečeno aplikaci, která by měla pomáhat houbařům, jsme psali v tomto článku.
Přístroje by tak mohly být nasazeny nepřetržitě a výrazně tak zkrátit čas, který je pro přeživší zavalené tou nejdůležitější veličinou. Od nového přístroje si tak záchranáři slibují vyšší efektivitu a zkrácení času při vyhledávání. Výsledkem by měl být větší počet zachráněných.
