Vědci objevili pod zemským pláštěm hory, které jsou pětkrát vyšší, než Mount Everest
Některé oblasti mezi zemským pláštěm a zemským jádrem mají dokonce tak obrovské výškové rozdíly, že se tamní hory pohybují v rozmezí od 4,8 kilometru do 40 kilometrů. Údaje z nového výzkumu naznačují, že tato vrstva zřejmě bývala kdysi tzv. zónou ultranízké rychlosti, což je vlastně prastaré dno oceánu, které kdysi vzniklo jako výsledek podzemní subdukce. To znamená, že oceánský materiál je v podstatě přenášen do nitra planety, kde se setkávají dvě tektonické desky, z nichž jedna se tzv. potápí pod druhou.
Poprvé se týmu podařilo prozkoumat významnou oblast jižní polokoule ve vysokém rozlišení pomocí hloubkové techniky, která sleduje ozvěny zvukových vln z bariéry jádra a pláště. Výzkum trval dlouhé tři roky. Konkrétně 15 propojených stanic v Antarktidě mapovalo seismické vlny produkované zemětřeseními po celém světě k vytvoření obrazu Země pod nimi. Tedy jednalo se o podobnou metodu, jako například při lékařském skenování lidského těla.
Výsledek je dechberoucí. Vědci ve své výsledné práci uvedli, že na některých místech našli hory, které jsou až pětkrát vyšší, než je Mount Everest, nejvyšší hora na povrchu naší planety. Vědci si myslí, že tyto podzemní hory hrají významnou roli při uvolňování tepla z magnetického jádra planety. A také se domnívají, že oblaka pláště nebo horké skvrny mohou přenášet materiál ze starého oceánského dna zpět na zemský povrch prostřednictvím sopečných erupcí.
A co jsou vlastně ony zóny ultranízké rychlosti? Jde o oblasti na rozhraní jádra a pláště, které mají extrémně nízké seismické rychlosti. Zóny mají stovky kilometrů v průměru a jsou desítky kilometrů tlusté. Jejich rychlosti smykové vlny mohou být až o 30 procent nižší, než okolní materiál. Složení a původ těchto zón ale zatím zůstává tajemstvím.
Věda ale předpokládá, že tyto zóny jsou obohaceny železem, jsou částečně roztavené, nebo jde o kombinaci obojího, popřípadě jsou výsledkem přítomnosti uhlíku. Pokud jsou tyto zóny obohacovány železem, pak je možné, že železo mohlo unikat z jádra, nebo se nahromadilo během dávné subdukce, popřípadě může jít o pozůstatek bazálního oceánu magmatu. Jak silikátový perovskit, tak periklas, o kterých se předpokládá, že jsou přítomny v nejspodnějším plášti Země, vykazují snížené rychlosti s rostoucí přítomností železa.
První ze těchto dosud známých zón je tzv. Havajská. Ta leží na hranici jádra a pláště mírně na západ od havajského hotspotu. Je obrovská, protože má asi 1 000 kilometrů napříč a je 20 kilometrů vysoká. Druhé zóně ultranízké rychlosti se říká Samojská, protože leží přímo pod samojským hotspotem. Tato zóna má asi 800 krát 250 kilometrů a dosahuje výšek až 15 kilometrů. Jak se ale díky nejnovějšímu výzkumu zdá, věda stále netuší, co všechno se pod zemským pláštěm vlastně ukrývá, co se pod ním děje a proč.
Autorský článek, další zdroj: Italy 24News
