Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Antarktida nebyla vždy ledovým kontinentem. Před desítkami milionů let byla dnešní nehostinná krajina Antarktidy součástí obrovského kontinentu Gondwana, který se rozkládal na jižní polokouli.

Nově nalezené spletité fosilie prehistorických stromů a jiných porostů ve skalách Antarktidy jsou důkazem toho, že se v kdysi mnohem teplejším prostředí nacházela bujná vegetace, stejně jako množství prehistorických tvorů. „Antarktida nám nabízí jedinečný pohled do historie polárních biomů, jenž sahá až do doby před 400 miliony let, což je v podstatě celá evoluce rostlin,“ uvedl Erik Gulbranson, paleoekolog z Univerzity Wisconsin-Milwaukee.

Dnes je těžké si představit chladnou krajinu Antarktidy v podobě bujných zelených lesů. Vegetace, která se nacházela na jižních šířkách, však stejně jako dnes musela zápasit se zimním obdobím, kdy je 24 hodin denně tma, a jarním obdobím, kdy slunce svítí naprosto minimálně.

Gulbranson a jeho vědecký tým se zaměřují na období před 252 miliony lety, během kterého došlo k masovému vymírání vegetace i živočichů. V této době vymřelo téměř 95 druhů zvířat a rostlin. Tuto událost způsobily obrovské emise skleníkových plynů, které vychrlil do ovzduší supervulkán.

Před obdobím vymírání dominoval této oblasti mohutný strom z rodu Glossopteris, který dosahoval výšky 20 až 40 metrů. Tento druh prehistorické dřeviny měl široké ploché listy a velmi pevné dřevo.

Zatímco v minulém roce se mnoho expedičních týmů z celého světa soustředilo na lov na fosilie dinosaurů, Gulbranson a jeho kolegové pátrali po zkamenělých dřevinách. Úspěch se dostavil v podobě objevu rozsáhlého množství dřevin, které jsou se stářím 280 milionů let nejstarším fosilním záznamem prehistorických stromů z jižní oblasti. Velmi dobře zachovalý zkamenělý porost byl totiž rychle pohřben pod vrstvou popela, kde se dochoval až dodnes.

Gulbranson se brzy do Antarktidy vrátí, aby provedl výkopy na dalších dvou místech. Tato místa obsahují fosilie z období před a po období hromadného vymírání. Podle Gulbransona lesy zcela nevymřely, ale změnily se. Podle nalezených fosilií je patrné, že dříve dominantní Glossopteris z oblasti zmizel, místo po něm ale rychle osídlily nové druhy stálezelených i opadavých stromů.

„Rostliny jsou zakonzervovány ve skále tak hluboko, že některé z aminokyselinových stavebních bloků, které tvoří bílkoviny stromů, mohou být i po milionech let z horniny stále odděleny,“ uvedl ve zprávě Gulbranson, který se specializuje na geochemické techniky. Studium těchto chemických stavebních bloků může pomoci objasnit, jak stromy zvládaly svou existenci v jižních šířkách s minimem slunečního svitu i to, které faktory umožnily rostlinám v tomto prostředí prospívat.

V této sezoně bude mít tým lepší vybavení například v podobě vrtulníků, díky kterým se snáze dostane k drsným výchozím bodům v transantarktických horách, kde se fosilní lesy nacházejí.