Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Historie objevu jediného známého "českého" ptakoještěra se začala psát již roku 1880. Tehdy dělníci, pracující v sérii malých lumků mezi Chocní a nedalekou Zářeckou Lhotou směrem k bývalému Korábovu mlýnu, narazili v jedné rokli při lámání kamene za účelem získání štěrku pro opravu místní cesty na podivné bílé „rourovité“ kosti.

Ty byly na šedavém podkladě okolních sedimentů Jizerského souvrství dobře patrné a upoutaly hned jejich pozornost. Nález by nicméně mohl být zcela zničen (podle některých informací si část kostí odnesli dělníci jako kuriozitu domů, část zřejmě zahodili), pokud by kolem neprocházela jistá paní Tomková, která se v Chocni živila jako krupařka (prodávala mouku a obilniny). Ta požádala o kousek fosilní kosti, aby jej mohla v Chocni ukázat místnímu lékárníkovi panu Františku Hlaváčovi. Hlaváč byl po celém městě známý jako sběratel přírodnin a zejména pak zkamenělin a minerálů.

Fosilie prvního "českého" ptakoještěra byly objeveny již roku 1880

V donesených fosiliích rozeznal cosi významného, a spěchal proto na místo, aby zachránil z původního nálezu co nejvíce. Ke škodě české i světové paleontologie již zachránil zřejmě jen menší část původního množství zkamenělých kostí, konkrétně několik úlomků přední končetiny. Celkové rozpětí křídel neznámého tvora činilo jen asi 1,6 metru, ale to bylo zjištěno až později. Tyto fosilie každopádně Hlaváč zaslal jako dar Národnímu muzeu a zkoumala jej tehdejší největší kapacita v geologii a paleontologii, profesor Antonín Frič.

Dnes nesou jméno Cretornis hlavaci a patří jednomu z prvních pterosaurů objevených v kontinentální Evropě a dosud jedinému nepochybnému zástupci těchto létajících druhohorních plazů z našeho území (dalšími pochybnými doklady ptakoještěrů u nás jsou fosilie zubů z lomu v Úpohlavech nedaleko Lovosic). Taxonomická historie „choceňského ptakoještěra“ je však poněkud složitější.

Frič jej původně považoval za zubatého praptáka podobného labuti

Frič nález pojmenoval „Cretornis Hlaváči“, protože jej považoval za fosilii pravěkého křídového ptáka „podobnějšího dnešním ptákům než zubatým praptákům ze Severní Ameriky“ (ichtyornisům a hesperornisům, popsaným o desetiletí dříve O. C. Marshem). Frič nález představil roku 1881 v časopise Vesmír, kde se ale omezil jen na velmi stručný popis. Ve stejném roce však publikoval více informací a litografické nákresy také v jiném periodiku. O dva roky později o něm pojednává i v knize o výzkumu křídové fauny, ale tam již nedoplňuje žádné detailnější informace.

V roce 1887 Frič věnoval odlitek fosilií Britskému přírodovědeckému muzeu v Londýně a britský paleontolog Richard Lydekker díky podobným fosiliím ve sbírkách brzy rozeznal jejich příslušnost ke skupině Pterosauria. Když pak v roce 1888 vyšel „Katalog fosilních plazů a obojživelníků“ z muzejních sbírek, původní Cretornis byl již zařazen do „odpadkového“ rodu Ornithocheirus, a to ještě s poněmčeným druhovým jménem hlavatschi. V roce 1905 Frič tuto změnu akceptoval a provedl dle ní i opravu rekonstrukce podoby kostí přední končetiny.

Cretornis žil 92 milionů let před námi a létal nad tehdejším "českým mořem"

Po další století se pak na choceňského ptakoještěra pohlíželo jako na blíže neurčitelného zástupce rodu Ornithocheirus, čeledi Ornithocheiridae nebo jen skupiny Pterosauria. Objevil se dokonce názor, že by se mohlo jednat o pteranodontida, tedy blízkého příbuzného slavného rodu Pteranodon ze Severní Ameriky.

Teprve v roce 2010 však ruský paleontolog Alexandr Averjanov přišel s teorií, že se mohlo ve skutečnosti jednat o zástupce čeledi Azhdarchidae (vývojově vyspělé skupiny ptakoještěrů, do které patří i později žijící obří rody, jako byl Quetzalcoatlus). Tento názor potom částečně doložil i ve vědecké studii z roku 2015, kterou sepsal spolu s českým paleontologem Borisem Ekrtem. V ní bylo českému ptakoještěrovi znovu přiděleno nyní již přesnější vědecké jméno Cretornis hlavaci a bylo stanoveno, že se jedná o zástupce nadčeledi Azhdarchoidea.

Nejbližším známým příbuzným našeho pterosaura je severoamerický druh Montanazhdarcho minor, žijící zhruba o 18 milionů let později. Kretornisové byli tedy menšími zástupci, žijícími v období geologického stupně turon (před 94 až 90 miliony let) nad lagunami a pobřežími ostrovů v mělkém šelfovém moři na území dnešních východních Čech. Více se dočtete například zde nebo také zde.