Na Velikonočním ostrově byla v laguně nalezena další, přes 200 let stará socha. Jak se tam dostala, nikdo neví
Právě hned několik soch moai na Velikonočním ostrově bylo poničeno při požáru na ostrově loni v říjnu. Tým vědců se snaží popálené sochy zase dát dohromady a při té příležitosti objevil úplně novou sochu. Ta ležela uprostřed laguny, která začala vysychat v roce 2018. Zajímavé ale rozhodně je, že minimálně posledních 200 nebo 300 let měla tato laguna hloubku až tři metry, což znamená, že žádná lidská bytost nemohla sochu do laguny po tato staletí sochu umístit.
Socha moai z laguny je 1,6 metru vysoká a byla nalezena ležící na boku a její pohled směřoval na oblohu. Jde o opravdu unikátní nález velmi staré obrovské sochy, která tajemství okolo moai na Velikonočním ostrově jen prohlubuje. Kdo ji umístil do laguny? A kdy? A co teď s ní? To totiž není vůbec jasné. Aby mohla být socha z laguny vytažena a umístěna k ostatním sochám, museli by vědci nejprve získat souhlas místních obyvatel. A ti si zřejmě přejí, aby moai zůstala tam, kde je. Sopka Rano Raraku a její sochy jsou na seznamu světového dědictví UNESCO, takže nic na Velikonočním ostrově nejde udělat jen tak.
Moai jsou monolitické sochy a jejich minimalistický styl odráží formy nalezené v celé Polynésii. Moai jsou ze sopečného tufu a všeobecně se má za to, že ve skalní stěně byly nejprve načrtnuty lidské postavy a pak byly postupně opracovávány, dokud nezůstal pouze obraz. Příliš velké hlavy, pro informaci poměr mezi hlavou a trupem je tři ku pěti, je sochařský rys, který odpovídá polynéské víře v posvátnost hlavy. Hlavy soch mají velká obočí a protáhlé nosy s výrazným tvarem nosních dírek. Rty také vyčnívají a uši mají protáhlý tvar.
Linie čelistí vystupují proti zkrácenému krku. Paže soch z Velikonočního ostrova jsou vyřezány v basreliéfu a opírají se o tělo v různých polohách. Obecně platí, že anatomické rysy zad nejsou podrobné, ale někdy nesou motiv prstenu a opasku na hýždích a spodní části zad. Kromě jedné klečící sochy nemají všechny ostatní dobře viditelné nohy.
Průměrná výška soch je kolem čtyř metrů s průměrnou šířkou u základny kolem 1,6 metru. Tyto masivní sochy obvykle váží kolem 12,5 tuny. A jak je vlastně původní obyvatelé ostrova přepravovali na místo? To bylo dlouho obrovskou záhadou. Analýza pylu z ostrova nakonec prokázala, že ostrov byl až do roku 1200 téměř zcela zalesněn. Pyl stromu zmizel ze záznamu v roce 1650. A to podporuje jednu z teorií, jak kdysi obyvatelé ostrova sochy přemisťovali.
Dřívější badatelé sice předpokládali, že transport soch vyžadoval spoustu lidí, lana a možná i dřevěné sáně a také rovný terén. Jiná teorie naznačuje, že moai byly umístěny na klády a byly odvaleny na místo určení. Pokud je tato teorie správná, bylo by zapotřebí 50 až 150 lidí, aby mohla být přemístěna jediná socha. Ale nejnovější studie dokazuje na základě důkazů v archeologických záznamech, že sochy byly ze dvou stran zapřaženy na lana a lidé je pomocí těchto lan nakláněli ze strany na stranu, takže sochy vlastně za obrovského úsilí obyvatel ostrova došly až na své místo. Jak se ale nově nalezená moai dostala do laguny, zůstane zřejmě dlouho novou záhadou.
Autorský článek, další zdroj: The Guardian
