Kontinenty se znovu spojí. Na Zemi může vzniknout nový superkontinent podobný Pangee, shodují se vědci
Vědci zvažují několik scénářů, jak by mohl budoucí superkontinent vzniknout. Podrobnosti uvádějí ve své práci pro časopis Geological Magazine. Podle nich by případná civilizace, která by na Zemi existovala i za 200 milionů let, čelila změnám tak zásadním, že by je pravděpodobně jen obtížně přežila.
Amerika narazí do Antarktidy
V prvním scénáři předpokládají, že se Atlantský oceán bude nadále otevírat, zatímco Tichý oceán se bude uzavírat. Tichý oceán je plný subdukčních zón, tedy míst, kde se oceánské desky podsouvají pod kontinentální desky a následně do zemského pláště, což způsobuje výraznou tektonickou aktivitu. V důsledku této aktivity se Amerika bude dále vzdalovat od Evropy a Afriky, což znamená, že nakonec narazí do Antarktidy, která se bude mezitím posouvat na sever. Později by se tento celek mohl spojit i s Afrikou, Evropou a Asií, které už budou velmi těsně seskupené. Mezitím se Austrálie připojí k východní Asii. Výsledkem bude jeden obrovský megakontinent, který vědci nazvali Novopangea.
Eurasie jako střed budoucího superkontinentu
Ve druhém scénáři vznikne superkontinent nazvaný Pangea Proxima tak, že se Atlantský i Indický oceán budou dále rozpínat, dokud nové subdukční zóny nezačnou kontinenty opět přibližovat k sobě, což povede ke kolizi mezi Eurasií a zbytkem kontinentů. Tento výsledek si lze představit jako masu pevniny poněkud prstencovitého tvaru s malou oceánskou pánví uprostřed.
Zánik velkých oceánů
Tichý oceán i Atlantik patří mezi velmi staré oceány – je jim kolem 200 milionů let. Co by se stalo, kdyby tyto oceány postupně zanikly? V takovém případě by se zrodil superkontinent Aurica, jehož název vědci odvodili od slov „Austrálie“ a „Amerika“. V tomto scénáři by na Zemi zůstal jen Indický oceán, který je nejmladší – je mu kolem 140 milionů let. Pokud by se tedy v budoucnu Indický oceán otevřel a Tichý a Atlantský oceán se uzavřely, všech sedm kontinentů by se spojilo v jednu velkou Auriku kolem rovníku.
Superkontinent Amasie u severního pólu
Čtvrtým scénářem vzniku jednoho velkého superkontinentu je teorie o obrovském kontinentu, který dostal jméno Amasie, jež vědci odvodili od slov „Amerika“ a „Asie“. V tomto scénáři pracují s možností, že Atlantský a Tichý oceán zůstanou otevřené, zatímco Severní ledový oceán se uzavře. V takovém případě se všechny kontinenty kromě Antarktidy začnou pohybovat na sever a usadí se poblíž severního pólu. Na Zemi tak zůstane jeden obrovský oceán kolem severního pólu a Antarktida na opačné straně planety.
Modely ukazují možné klimatické důsledky
Ve výzkumu, který byl publikován v časopise Geochemistry, Geophysics, Geosystems, vědci použili 3D modely globálního klimatu k simulaci toho, jak by uspořádání pevninských oblastí Auriky a Amasie ovlivnilo klima na Zemi. Pokud by se naplnil scénář Amasie, nedostatek pevniny mezi kontinenty by narušil globální oceánskou cirkulaci (tzv. oceánský dopravníkový pás) – neustále se pohybující systém hluboké oceánské cirkulace, který přenáší teplo z rovníku k pólům. Póly by se tak výrazně ochladily a byly by po celý rok pokryté ledem. A všechen ten led by navíc odrážel teplo zpět do vesmíru.
Milovníkům tepla by naopak vyhovoval scénář se superkontinentem Aurica. Tento superkontinent by se nacházel blízko rovníku, takže by byl pravděpodobně o něco teplejší a možná i sušší než dnešní Země. Tato na první pohled příjemnější varianta je podle vědců dokonce nejpravděpodobnějším scénářem vzniku nového superkontinentu, zatímco ledová Amasie je považována za nejméně pravděpodobnou. Země by při existenci superkontinentu Aurica byla teplejší asi o tři stupně Celsia, což by mohlo vést k rozšíření pobřeží podobných brazilskému – s krásnými plážemi s bílým pískem, okouzlujícími korálovými útesy a komplexy písečných dun, ale také se silnými oceánskými proudy.
Má to ale jeden velký háček. Ledová Amasie by logicky vyhladila téměř všechny formy života na Zemi a ušetřila by pouze život v oceánech. To ale neznamená, že by mírnější Aurica byla pro život vlídnější. Mnoho druhů by čelilo nelítostné konkurenci a bojovalo by o přežití, jakmile by se kontinenty spojily. To by vedlo k masovému vymírání. A to nemluvě o tom, co by takové spojování kontinentů znamenalo pro ekosystémy, jaká by byla vulkanická činnost a další související procesy.
Proto se vědci domnívají, že pokud lidstvo v té době ještě vůbec bude existovat, půjde už o zcela jinou civilizaci. V důsledku těchto změn, které už v podstatě probíhají, aniž by si to většina světové populace uvědomovala, bude mnoho věcí jinak. Pokud by měl postlidský druh za 200 milionů let přežít, bude potřebovat víc než jen inteligenci – včetně té umělé. Bude se muset naučit žít v harmonii s okolním ekosystémem.
Zdroj: Geological Magazine, Geochemistry, Geophysics, Geosystems

