Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Pro nás to zatím není velký problém, protože ochranné pole nadále chrání planetu před smrtícím slunečním zářením. Pokud ale bude mezera v magnetickém poli narůstat, bude to vyžadovat nějaké řešení, kterým se už nyní řada vědců zabývá.

Anomálie už ovlivňuje vesmír

Jihoatlantická anomálie, jak je tato mezera vhodně pojmenována, ovlivňuje už teď satelity a další kosmické lodě, které procházejí oblastí mezi Jižní Amerikou a jižní Afrikou. Je to proto, že polem v těchto místech prosakuje větší množství nabitých solárních částic, což může způsobovat poruchy počítačů a obvodů.

Zdroj této rostoucí mezery nebo "zubu", jak jej NASA nazývá, je tak trochu záhadou. Vědci však očekávají, že se bude stále rozšiřovat. "Její velikost se v budoucnu zvětší," uvedl Julien Aubert, expert na geomagnetismus z pařížského institutu fyziky Země.

Aubert si myslí, že zub může mít souvislost se dvěma gigantickými skvrnami husté horniny kulovitého tvaru, které leží uvnitř Země v hloubce 2 897 kilometrů. Tyto koule narušují tekutý kov ve vnějším jádru, který generuje magnetické pole. "Obě jsou podle objemu milionkrát větší než Mount Everest," říká Qian Yuan, výzkumník studující geodynamiku na Arizonské státní univerzitě.

Koule z jiného světa

Yuanův tým si myslí, že tyto koule hluboko uvnitř naší planety pocházejí z jiného světa. Poté, co se se Zemí srazila prastará planeta o velikosti Marsu, mohla tyto koule uvnitř naší planety zanechat.

Téměř 3219 kilometrů pod zemským povrchem vytváří vířící železo ve vnějším jádru planety magnetické pole, které se odtud táhne až do prostoru obklopujícího naši planetu. Tento vír je zčásti generován procesem, ve kterém horký a lehčí materiál z jádra stoupá do polotuhého pláště nahoře. Tam se mísí s chladnějším a hustším materiálem pláště, který klesá do jádra. Tomu se říká konvekce. Problém je v tom, že něco na hranici mezi jádrem a pláštěm pod jižní Afrikou tuto konvekci narušuje, a tím oslabuje sílu magnetického pole nad ní.

Yuanův výzkum předpokládá, že koule jsou zbytky starověké planety zvané Theia, která zasáhla Zemi před 4,5 miliardami let. Srážka pomohla vytvořit Měsíc. Yuan uvedl, že tyto koule jsou o 1,5 až 3,5 procenta hustší než zbytek zemského pláště, a jsou také žhavější. Takže když se zapojí do procesu konvekce, nic nefunguje tak, jak má.

Slabší pole umožňuje více nabitým částicím ze slunečního větru dosáhnout satelitů a dalších kosmických lodí na oběžné dráze Země. To může způsobit problémy s elektronickými systémy, přerušit sběr dat a vést k předčasnému opotřebení drahých počítačových komponentů.

V 70., 80. a 90. letech byla v jihoatlantické anomálii častá porucha satelitů, uvedl Aubert. Dokonce i dnes Evropská kosmická agentura zjistila, že satelity letící nad regionem častěji hlásí krátké závady, které narušují komunikaci.

A je to stále horší. Některé studie naznačují, že celková plocha anomálie se za posledních 200 let čtyřnásobně zvětšila a tento proces pokračuje. V posledním desetiletí vědci rovněž pozorovali, že se anomálie rozdělila na dvě. Jedna oblast tzv. magnetické slabosti se vyvinula nad oceánem jihozápadně od Afriky, zatímco jiná leží východně od Jižní Ameriky. To je podle vědců špatná zpráva, protože to znamená, že nepřátelská oblast pro kosmické lodě se stále zvětšuje. "Satelity budou mít problémy nejen nad Jižní Amerikou, ale i nad jižní Afrikou," dodal Aubert. Dále čtěte: Každý rok spadne na Zemi 5 200 tun mimozemského prachu.