Tyhle kytky byste na své zahrádce nebo v bytě určitě nechtěli
Zmijovec titánský
Zmijovec je teplomilná rostlina původem z tropických deštných pralesů Asie. Ve volné přírodě je rozšířen v tropických oblastech od západní Afriky přes Asii a Austrálii až do Polynésie. Mimo oblast přirozeného výskytu se většinou pěstuje jako okrasná rostlina. Copak o to, rostlina je to opravdu krásná a monumentální, ale svou přezdívku „mrtvolný květ" nemá rozhodně pro nic za nic.
Páchne totiž jako rozkládající se zdechlina pohozená na hromadu chcíplých ryb. Cítit je až 800 metrů daleko. Smrduté peklo nemá naštěstí dlouhé trvání. Rostlina totiž kvete jen tři dny. Nejsmradlavější je však pouze ten první. A pak trvá několik let, než znovu vykvete. Jeden exemplář mají i v liberecké botanické zahradě a když rozkvete je to vždy velká událost, na kterou se sjíždějí návštěvníci ze všech koutů republiky. Naposledy kvetl v červenci loňského roku. S květinami, které pro svou obživu loví živé tvory se můžete seznámit v tomto článku.
Raflézie Arnoldova
Rostlina je známa pouze z ostrovů jihovýchodní Asie, z indonéské Sumatry a indonésko-malajského Bornea. Objevena byla při expedici v roce 1818 na Sumatře a druhové jméno dostala na počest indonéského botanika Josepha Arnolda.
Může se chlubit největším květem, jaký je v přírodě mezi rostlinami s jednotlivými květy k vidění. Mívá v průměru 0,6 až 1 m a vážívá téměř 11 kg. Jeho životnost však čítá jen několik dní, maximálně týden. Krásný a unikátní květ však vydává pronikavý zápach hnijícího masa.
Drakovec obecný
Pochází ze Středomoří, kde jeho květy září do dálky jako temně purpurové drahokamy. Pro svůj elegantní zevnějšek je vcelku oblíbeným doplňkem zahrad. Body za líbivý vzhled však ztrácí v okamžiku, kdy plně rozkvete. Pak totiž zaplaví okolí pronikavým puchem zkaženého masa.
Helicodiceros muscivorus
Tato rostlina z čeledi áronovitých pochází z oblasti Středozemního moře a vyskytuje se zejména na Sardinii, Korsice a Baleárských ostrovech. V době květu vydává zápach, který bývá přirovnáván ke koňské mršině. Co nám lidem strašlivě páchne je však pro mouchy rajská vůně a slétávají se na něj jako vosy na med. Zajímavé je, že při chemické reakci jejímž výsledkem je nevábný odér, vzniká teplo a květ je tak až o 10 – 12 stupňů teplejší než okolní prostředí. Květ tak slouží jako ranní ohřívárna pro ještěrky, kterým pak mouchy, které se slétávají na domnělou mršinu, poslouží za snídani.
