Co stojí za mizením motýlů? Stačila drobná změna a krásný hmyz se chytil do pasti

Motýli se chytili do něčeho, co se nazývá ekologickou nebo evoluční pastí
📷
Další 2 fotografie v galerii
 Země a Příroda 
21. května 2018 10:05 / Pixabay
  0   0
Podle nové studie uveřejněné v časopise Nature, změna ve využívání půdy na loukách v odlehlé oblasti americké Nevady vedla nejprve k vyhynutí, a pak k návratu místní populace motýlů, konkrétně hnědásků.

Lidstvo má velký vliv na přežití a evoluci všech skupin organismů, se kterými přicházíme do kontaktu. Dokládá to nová studie v odborném časopise Nature. Podle ní se velká izolovaná populace hnědásků v Nevadě úspěšně přizpůsobila chovu dobytka. S adaptací nicméně bylo spojeno i jedno skryté riziko. Když totiž lidé náhle změnili hospodaření s půdou a s chovem dobytka přestali, motýli z oblasti vymizeli. Za jednu z největších ekologických katastrof v dějinách může tohle roztomilé zvířátko. Více se dozvíte zde.

Motýli se chytili do něčeho, co se nazývá ekologickou nebo evoluční pastí. Souvisí s náhlou změnou životního prostředí způsobenou lidskou činností. Místní druhy se následně domnívají, že mají omezenější možnosti, i když jsou stále k dispozici kvalitní zdroje potravy i místa pobytu.

Hnědásek Euphydryas editha patří k motýlům, kteří se dají najít na celém americkém Středozápadě. Dokáže se rychle přizpůsobit zvláštnostem místního prostředí. Různé populace těchto motýlů se liší v mnoha ohledech, ať jde o barvu a délku křídel nebo o velikost těla. A právě to motýly činí zranitelné. Samičky těchto motýlů dokážou v různých oblastech klást vajíčka jen na určité rostliny, i když to vypadá, že tam roste skoro totéž.

Tradiční hostitelkou hnědásků, na které se jejich housenky krmí, rostou a zakuklí, je rostlina kolinsia malokvětá, které se v Nevadě přezdívá modrooká Mary. Roste hlavně na prériích a v borových hájích. Motýli do ní na jaře nakladou vajíčka, za dva týdny se líhnou housenky a dalších pár týdnů mají na to, aby se dost nakrmily a zakuklily. Rostlina totiž v létě zajde. Budí se až příští jaro.

Vědci si v roce 1982 všimli, že někteří hnědásci na ranči rodiny Schneiderových v Carson City si místo tradiční rostliny vybrali jako hostitele invazivní druh, jitrocel kopinatý. To vše se stalo na alpské louce, kde zmíněná rodina více než sto let pásla dobytek.

Jitrocel na rozdíl od modrooké Mary v létě neuhynul, housenky se na něm živily déle a více jich přežilo do dospělosti. Když ale Schneiderovi v roce 2005 náhle s chovem dobytka přestali, nový zdroj potravy pro hnědásky zmizel. Tráva jitrocel přerostla, na listech tak panoval větší chlad, a housenky tak rostly pomaleji. 

Ani motýli si nedokázali poradit s tím, jak rychle jim lidé změnili životní prostředí. Původní rostlinu si už najít nedokázali. A tak v letech 2007 až 2008 celá populace z luk vymizela.

Když se ale Michael Singer s kolegyní vrátili na louku v roce 2014, byli ohromeni tím, že hnědásci se tam znovu objevili a že se znovu živili na kolinsii. Je vidět, jak rychlé změny v užívání půdy mohou zásadně ovlivnit celá společenstva různých druhů, i když si jich nevšímáme.

Jitka Jahodová | inStory.cz
Komentáře
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

tech

Speciální vesmírná harpuna začne odklízet obrovské množství kosmického odpadu kolem Země

Dům a zahrada

Začínáte s chovem ještěrů? Pořiďte si scinka

Cestování

Nevšední dovolená na překrásných bílých plážích nemusí být nesplnitelným snem