Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Takové mikrometeority nejsou větší než zlomek milimetru a na Zemi padají z prolétajících komet a asteroidů. Po dvou desetiletích sběru materiálu v Antarktidě má mezinárodní tým vědců nyní jasné číslo. Přibližně 5 200 tun mikrometeoritů menších než 0,7 milimetrů spadne přímo na nás každý rok.

Mimozemský materiál na Zemi

A to znamená, že na Zemi prakticky neustále dopadá nějaký mimozemský materiál. Přitom víme, že atmosféra Země je plná prachu všeho druhu. Studie z loňského roku zjistila, že v atmosféře v každém okamžiku poletuje kolem 17 milionů metrických tun hrubého prachu.

Aby se minimalizoval tento prach na pozadí, zamířil tým na Antarktidu. Pozemní prach tam téměř chybí a míra akumulace sněhu je nízká, což znamená, že již existující sníh lze roztavit, aby vědci získali přehled o výskytu a množství mikrometeoritů.

V průběhu 20 let toto vědci zkoumali během šesti expedic. Identifikovali celkem 1280 druhů neroztavených mikrometeoritů a 808 kosmických sféroidů (roztavená vesmírná hornina) s hmotností pod 350 mikrogramů, což jim umožnilo vypočítat rychlost, jakou tyto částice padají na zemský povrch.

Podle jejich výpočtů na se povrch Země každý rok dostane zhruba 1 600 tun mikrometeoritů a 3 600 tun kosmických sféroidů. To je celkem 5 200 tun ročně.

Co objevila analýza mimozemského prachu

Další částí výzkumu byla analýza prachu s cílem určit jeho původ na základě hustoty zrn. Nižší hustota a vyšší pórovitost naznačují kometární původ, vyšší hustota a nižší pórovitost naznačují meteoritický původ.

Z toho tým extrapoloval, že zhruba 80 procent kosmického prachu, který se dostává na zemský povrch, je vymrštěn z komet, když se přiblíží na své oběžné dráze.

Modely týmu však také ukázaly, že celková hmotnost vstupu kosmického prachu před vstupem do atmosféry je kolem 15 000 tun. Důvod této nesrovnalosti není jasný, ale existuje několik hlavních možností.

Jednou z nich je, že významnou část prachu stále nedokážeme detekovat. Dalším důvodem může být fakt, že část prachu se zkrátka "ztratí" ve vesmíru před vstupem do atmosféry.

Vědci toho sice o mimozemském prachu, který každoročně v obrovském množství dopadá na Zemi, už vědí hodně. Zda se ale spolu s ním na naši planetu dostávají například i nějaké živé organismy, jako třeba mikrobi nebo bakterie, to ve svém příspěvku v Earth and Planetary Science Letters nezveřejnili. Dále čtěte: Nová teorie naznačuje, že černé díry nemusejí být černé. Dokonce to nemusejí být ani díry.